Vo Vasrmanovi

Fósatý storky z Chodska

Naša oldmutra pré jednóc na vlastní augle zblikla teho krpatýho zelenýho pazgřivca. Hókala nám jak s nim vykévala jedna vobyč koc s fištrónem. Už negómu rychtyk, z kerýho lonta ta havaja byla, abysem vás nepucoval, ale pré se to sfachčilo ňák taktok.

Mutra tý koňadře mázla befel, ať čapne hadry a valí je vypucovat k rybecu a pré zavařila: "Co se budem tahat s vasrovicó v kyblu na domašov. Vypucuj tu šolnu v rybecu a švihni ju uschnót na palók." Debrecince se moc nescelo, páč si zrovnajc hřebelcovala honihárem harizony, ale zbalila cajky a valila. Hadry si buchla na břehu na haldu a fachčila máchačku. V tym se vasrovica vokolo ní začla vařit a ovarama byste začuli žbluňkanec, jak koc zmizla ve vasru, kam ju vasrman na silu stahl. Ten se betálně lochčil a mnul si kolky, jakó čapl kobru a skoro bez hokny.

Dyž céra nehodila navrátila na domašov, mutra se valila špiznót, kde se londá. Zblikla hadry na břehu a céřinu šprndu plót ve vasru. Hnedkajc jí bliklo dóznó, co se semlelo. Byla z teho fest v ponoru a békala, kdo jí teďkajc bude na oltový henkle helfrovat.

Mezitym už vasrman začl rychtovat kocóra jako svó štumédlu a svoju budócí stařku. "Tytok šecky hrnky s duchálama a inčí cajky musijó bét řácky vypucovaný a blyštit se jak čoklovi cajkle, vo tym žádná! Dyž vod těďka budeš fachčit šecko, na co ti ausgerechnet máznu befel, tak budeš v cajku, ináč ti rozhodím sandál, vo tym nedéché!"

Filáč měl fištrón a vaří mu: "Byť v klídesu, na domašově sem befely čula imrvére a z hokny nemám peří. Ale horajn sem musela nechat mutru na sólovku. Vona už má hafo járů na tachecu a néni nikdo inčí, kdo by jí mohl vysadit helfku, páč tata už tlačí mraky. Esik sceš, abysem tadyk s tebó vegetila, musíš jí zacálovat ňákó krupicu, aby byla v goldně." Vasrman na to vaří: "V ókeju, dohókaný. Ale s tema rantálama za ňó poklapu já, páč ty máš na prohazuňk vystavenó stopku. Ešče bys mně zdhrla, tytok fligny betálně kóřím, to už na mě prublo hafo kocórů."

A rychtyk. Mutra ešče nedochálovala gábl a ve futrách zblikla zelenýho pazgřivca s báglem nafólovaným goldnó, keré na ňu začl hnedkajc ze startu vařit medový války. Totok šecko že jí posílá její céra, ať neháže můru, že je pré v ókeju a s lovama ať neškudlí, že jí za metr dotalči další patrony do šrajtofle. Potym vasrman čapl bágl a byl pila pali.

Co mohla mutra hóknót? Byla v plusu, že má aspoň love na chálku a že góme vo tym, že je její céra v pikách. "Snáď se aspoň ešče jednó v lajfce zbliknem." házela přemysla mutra.

A to se taky mělo sfachčit dřívějc, než gómala.

Vasrmanova stařka se nechala dycky večír zašpérovat na cimře, ale sténak vařila budku, jak to sfachčit, aby s vasrmanem vykévala.

Další deň, dyž u chálky natlačili za žebř finišóvé štykl brzdy, koc hlásí: "Musím večír uklohnit těsto, abysem ho mohla zétra šópnót do športhelta. Vasrman narychtoval holcnu a vona začla klohnit tak, jako dycky, ale u teho fest šrotovala budku. Dyž byla brzda sfachčená, namigala ju mesrem a hodila voláre vasrmanovi. "Povalíš s tó pečenó brzdó za mojó mutró, ale musíš kvaltovat, aby ta brzda byla ešče hajcová, až ju mutře dotlačíš. Pichneš jí ju v báglu na ponk a poklapeš curyk. Já tě budu celó štreku špizovat, esik nefixluješ a nekde nehodils stopku, vo tym nedéché."

Vasrman kévl, že to sfachčí a ešče se klapal do šláfcimry voháknót do betyš šolny, aby neměl před tchýňó ranu jak nuzačenko. Koňadra mezitym pila sfachčila z holcny figuru na keró pichla svoje hadry a vrbek, šópla ju ke športheltu a hópla do teho báglu, vo kerým vasrman gómal, že je tam enem brzda. Ten pechfógl si buchl bágl na cemr a valil. Za chvilec mu bylo čudný, že má ten bágl také řácké kvicht a scel hodit stopku a špiznót se, co tahne, ale taky si trochec vodfrknót. V tym začul ovarama, jak se vasrovicó tahne hantec jeho stařky: "Si děláš čurinu, néé? Sem ti hókala žádný stopky neházé, ináč ta brzda bude pasová!" Vasrman našpicoval lopóchy aji augle, ale nebyl štond nikeho zbliknót a nezgóml, že ten hantec valí z báglu. Gómal nad tym, že jeho stařka začla pod vasrovicó kóřit ňáký vasrmanský války. Hodil teda votočku a valil dál, až si celé uondané scel sfachčit pauziř, dyž v tem začul: "Na stopku máš vysazenó červenó kartu, esik pila nepoklapeš dál, budu fest nakrklá a ten štrůdl, na keré vaříš těšany máznu fišlám!" Vasrman se teda zretýroval, napl bicále a klapal azimut pastóška. Dohasil s tym kvichtem na cemru před mutřinu haciendu, hodil buchec na futra, šópl bágl přes prah, zbalil kramle a typloval curyk na domašov, aby mu stará nevyšila bóřku. Celé říčné dovalil na hajm v rybecu, hodil sicnu na otoman a jak byl ucasnované, hnedkajc zagróňal. Dyž rozlepil auglrolety, čučel jak pakin ke športheltu na stařku, kerá házela hapták na imrvére sténým tymplu a to bylo fest čudný. Valil na ňu hodit voko blížéc a dyž zblikl jaké voltr na ňé ufachčila, hnedkajc mu bliklo dóznó, co za kvicht tahl na cemru. Kobra s ním holt betálně vykévala.