Vasrmanova podělávka z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka
Na Rybářský štráse dysik kempovala vdova s haldó šropů. Néstaršímu z nich hókali Žanek. Celé Oltec vo Žankovi kóřil, že je to rovinové konópek s goldnovó hercnó. Žanek helfroval mutře jak mohl po brigoškách, ale aji tak vegetili imrvére na sekeru.
Semo tamo Žanek hrnul vypucovat si budku vod šeckéch pasovek ke Švarcavě na fišle. Ale pajtloval na tajnačku, páč neměl fišl glét. Byla to ale levá hokna, aji dyž v tech časůfkách bévalo fišlí hafo, nikdá nebyl štond čapnót ani krpató mřenku.
Jednyho dňa mu bliklo dóznó, že povalí na Rotec, schrastit valdecový jahoďále. Rotec je bergl nad Švarcavó a tuty mu tak štatlaři začli hókat skrzevá to, že ste na každym palóku, přes celé hajcové kusanec járu, mohli zbliknót tech jahoďálů kvanta. No negaflo to dlóhó časůfku a Žanek měl krygl nafólované až po dekl. Fest plusově proladěné nabral azimut domašov.
Štrekó hodil stopku u Švarcavy, že si chvilec dáchne, a šópl krygl na hródu. Hodil voko do vasru a klepetama nabral kaltnovó vasrůvku, aby si vošprycnul zpocené ciferník. A v tu ranu se to sfachčilo. Krygl se zagenglal a hópl do Švarcavy. Jahoďále, kerý křečkoval pro svó uondanó mutru a krpatý sviště, čapl pród a byly v gébišu. Žanek z tý pasovky málem valil do vévrtky. "Kurňa, ani jednu fišlu mě nevysadilas a teďka mně ešče lohneš jahoďále!" vařil bóřenó na Švarcavu, kerá ale hrnula dál a házela na ňé těžké kakáč. V tu ranu se ale ve vasru začly vařit kolca a potym se před vyfédrovaným konópkem vylópla z vasru glocna olteckýho vasrmana. "Co tadyk békáš na plný kyble jak pakin?" Dyž Žanek, keré byl enem štykl vod ňé, nabral luft, zgóml, že vasrmanovi valí z mordy štyngec jaxsviňa ze zagrebléch fišlí, blata a inčích mokréch cajků. Vasrman měl ranu fest na šavlu. "Švarcava mně šlohla jahoďále," vysókal ze sebe Žanek. "Byť ešče v plusu, že nečapla za flígr tebe," zalochčil se hastrmanské. "No, abys nehókl, že su žgrťál, tak ti helfnu. Hoď čekanku." A zelené džery zmizl pod hladinó. Než bys ale vyblózoval vorosené škopek, byl curyk. V zelenéch klepetách se mu krótili dva láčový holdegróni. "Na, só tvoji a teďka zbal dekle a fič pali!" "Těžké děkovanec, ti só špicový! Proč sem nikdá takó láčovó fišlu nebyl štond čapnót?" mázl dotazník Žanek. "Bori, musíš na háček šópnót ňákó zobku, aby se na ňu fišla dovalila špiznót." Vasrman nahodil těžké lochec a zmizl pod hladinó.
Mutra ukochčila betálnó ňamku, fišflajš byl po šeckéch krumplovéch chálkách na jedno brdo jak véča pro kingála, ale za pár dňů byl ve familce zaséc módr. "Vasrman je štengrbacil, dyž sfachčí neco gut, je za tym tuty ňáká serpentýna, vo tym žádná!" vařila mutra Žankovi, keré scel zaséc hrnót pajtlovat fišle ke Švarcavě. Ten ale na její chytrý gómky hodil kokyno, čapl fišl štanglu a valil k vasru.
Zoncna už pomaly valila za bergle a to je pré časůfka, kdy fišle névíc beró, ale na vasru Žanek nebyl štond zbliknót žádný kolco, kde só fišle, aby tym azimutem mohl švihnót špagyš s návnadó. "Vasrmane, sim tě, vysaď mně helfku," hodil somr Žanek. Nic se ale nezfachčilo, ani lupeň na baumecu se nehl. Hodil teda somr znova a potym ešče jednó. V tu ranu se vasr začl vařit a kósek vod ňé u břehu Žanek zblikl láčovó silbrovó fišlu. Konópek natahl klepeto, ale slizký štýlko mu proklózlo mezi kolkama. Jak ju scel lapnót znova, aby mu nefókla, hópl jednó vanilkó do vasru. Ta mu ale feló ujela na mokrym grymlu a zahučel jak široké tak dlóhé pod vasr. V tu ranu zgóml, že ho neco čaplo za kopyta a na silu ho to tahlo hlóbš do černoty Švarcavy.
Potróblé Žanek je v cajzlovskéch merchnách ve finálce v goldně, ale tentok náš moravské Žanek to ve finálce holt nerozdéchal. Ten pechfógl ani nebyl štond nahodit voláre vo helfku. Dybysem já, štatlařské dračmen, v tech oltovéch časůfkách ve Švarcavě kempoval, tuty bysem mu helfnul, ale to už měli krokóši hafo dlóho na cédačku ve Švarcavě vysazenó červenó kartu.