Vajsové džery a hóser z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Gómete ňákó gracnu, kde by se aspoň trochec nefachčily bubácký alótria? Já teda néé. Typické valčík skoro na každý gracně je bildna špicový feškoc, kerá na nás hází čučku, ať se pohnem, kam scem. Vo tym žádná, že je to vajsová kobery. Gracna bez vajsový hajfy je jak krbisko bez fajru.

Neco ale fest origo je vajsové džery. Házíte přemysla, kde ho majó? Jasné valčík, že u nás ve Štatlu, vo tym nedéchéte.

V minulym kilojáru bévalo u nás ve Štatlu hafo betálnéch reštyk a vosvěžoven, po keréch zbyly enem merchny a storky. Jednó z névíc proflákléch bévala knajpa U Rašovskéch. Hókalo se jí štatlařská Vikárka. Né jeden z našich pradódů z tadyma valil fest kóslé curyk na domašov. U Rašovskéch bévala dycky bétálná atmoška a mohli ste tadyk zbliknót jak véšky, tak nemanínský, fušery, morgoše, ale aji klíďo snobála z rathausu. Tatok knajpa bévala pichlá na Mendláku, ausgerechnet uprostředka Oltecu.

V hajcovéch metrách járu ste mohli hodit sicnu u ponků před palušó. Fotříci blózovali špicový škopky z vorosenéch kryglů, házeli přemysla nad politikó a každé chvilec ste mohli začut težké lochec, dyž nekdo mázl do placu ňáké láčové fór. Potym borci hodili čučku přes ulic, kde si konópek vrkal do ovaru se svó debrecínkó štrekó ze šmajchlu u Švarcavy. "Kde só, kurňa, ty časůfky," hókl nekdo do placu a všici si doholpeca štrngli ochtlama a zachléstli suché vohryzek.

Jak sem už hantýroval, U Rašovskéch bévala tuty domašovská atmoška. Pod ponkama se móňaly slépky a házely lakmus na ňákó spadló zobku a semo tamo nekemu vyhópl do klína micmen.

Jednym z vyhlášenéch štamgastů béval filozofické ajnštajn Fanóš Vymazalů, kerýmu hantýrovali štatlařské Sokratés. Tentok borec byl v budce fest našlapané a kóřil némíň tři pětky cizéch hanteců. Sešrajbčil hafo biflí a bichlí. Imrvére si svý gómky škrabal do notesa, hlavně vo tym, co asik kindošovi hrne dóznó, dyž ho jeho mutra vyplkne z bendža na hródu. Šópl tý bichli méno Zrnka.

No, U Rašovskéch ste mohli zbliknót néé enem slépky, micmeny, čoklíky, ale aji jedneho oltovýho hósera. Štrádoval si to mezi ponkama a házel zvědavó čučku, némlich sténě jak Fanóš Vymazalů. Asik aji proto se ti dva skamošili. Dyž Fanóš dosmykoval na škopek a hóser ho zblikl, pila za nim naklapal, házel kéhavó zdravicu a hodil sicnu Fanóšovi k vanilkám. Hókalo se v lochecu, že Fanóš pré hóserovi tajduf valí do budky chytrý války, aby byl štond hodit hantec.

Jednyho dňa, dyž Fanóš dovalil k Rašovském házel na hósera čekanku marně. Dyž zgóml, že hósera vodkráglovali a šópli ho na pekáč, fest se nakrknul, ani nedoblózoval škopek, mázl na ponk rantále bez dýška a už ho tam nikdá víc nezblikli. Aspoň do tý časůfky, kdy eště déchal.

Lidi z Oltecu a ti, keří hrnó z pivca na domašov, dyž raky hážó dvanáctó, vařijó fest čudný války. Štrekó pré só štond zbliknót divnó dvojku. Vajsové duchál džeryho klape po Oltecu s vajsovým duchálem hósera. Ti dva pré na šecky hážó kakáč a vařijó spolem hantec jednó žabožrótsky, indy paprikášsky, skopčácky, čobolsky, amícky, talošsky, azbukó, kebabem nebo rosypaným čajem. Dyby nekdy štatlili vokolo rathausu, nabuším jim do budky, jak hantýrujó dračmeni.