Tata vaří merchnu vo Vajnachtu

Stařka v kuchči klohní vajnachtovó fišlu a já s kindošama móglujem na jedlu cingrlata, baně a inčí cajky. Stařka nám vysadila červenó kartu na mózování po kuchči, aby si pozichrovala klídes na fachčení vajnachtový zobky. Gómu nad tym, že to bude fest hokna, aby ju tam svišti neprudili, páč jedla je skoro hotovson a na merchny ve špizně voplégři hážó nezájem.

"Tato, hókni nám ňákó storku!" zavařil Jura, keré už negómal, co rópama sfachčit. "Borci, hoďte sicnu k čóhně, dávajó betyš merchnu Vo princezce s goldnovó řepó, tak nefachčite podělávky, ináč vám Ježura na prezenty hodí kakáč!" prubl sem synátory hodit do latě, ale Jura dál vařil somr: "Tato, tak nám hókni vo Ježurovi." "No, vo Ježurovi bysem vám asik neco mohl špléchnót, abyste gómali, proč vůbec vaříme ten Velké radovanec. A taky skrzevá to, že se Ježura vylópl na hródu trochec ináč, jak vostatní kindoši," hókl sem do placu. "Tato, a jak sme se vylópli na hródu?" házel dotazník Ríša. "No jak ste se vylópli ... Vo tym sem vám už přecik hantýroval. Dotlačil vás čápfógl!" mázl sem mu vysvětlivku. "Tato, a von nás nedolifroval ausgerechnet semka na domašov?" mázl tázanec Jura. "Néé, von s vama dohrnul do špitlu k Milošům a my sme si pro vás doklapali." hókl sem, ale Jura dál vařil budku. "A to čápisko je jediné fógl, keré je štond dotlačit datly?" zahlásil Jura do placu. "No, nekdy je ty sviště štond dotlačit aji vrana," hantýruju, ale Jura čapl slinu a hnedkajc vaří: "A inčí fógl to už negóme?" házel zvědavó čučku a já sem gómal, že temtok tázancům musím zavčas zatnót tipec, aby sem nic neprolátl. "Néé, inčí fógl to negóme! A byť už tichonov, ať můžu hantýrovat dál!"

"To tak jednóc před hafo járama, dyž ešče nebyly zmóglovaný žádný špitle pro kindoše, se jeden borec se svó koňadró, kerém hókali Pepa a Maruš, narychtovali na prohazuňk ze štatlu Nazaret do Betléma. Dyž tam ve finišu uondaní dotyplovali, nebyli štond schrastit žádné volnoběh tympl v reštyce, kde nahodit chrupku, a tak museli zaplót do jedneho koplína, keré byl štykl štreky vod teho štatlu."

Zahamoval mě Ríša: "Tato, to je také ten koplín, dyž sme byli v Jeseníkách, jak tam bylo hafo békaček?" "Jo, némlich také to byl koplín. Akorát to nebylo v berglách, ale kósek vod teho štatlu," vařím mu curyk. "Tato, to by byla betálná čurina, dyby sme u nás v Kohótkách měli koplín s békačkama. Vony by hrnuly skrzevá ulic a vágny by na ně tróbily." házel lochec Jura. "V tech járech žádný vágny nesmykovaly a vegetilo se úplně ináč, než dneskajc," hókám. "Ale tu noc se sfachčilo neco echt špicovýho! Vylópl se Ježura. Nedohrnulo s ním čápisko ani vrana, ale sám andělské, keré dotlačil teho Kilošova synátora dolajn z nebála a šópl ho Pepovi s Maruš, aby ho na hródě aufpasovali." Jura zaséc až moc vařil budku a hlásí: "Tato, Ježura byl Kilošův synátor? Jeho tata byl origo Velké kiloš?" mázl mně dotazník komplet vyhukané. "Jo, jeho tata byl samotné Velké kiloš, keré bačuje v nebále," vařím stylem, aby z teho byli kindoši na haluzi. "Tato, a povalíme do teho nebála nekdy hodit čučku?" mázl mně dotazník Ríša. "Ríšo, valit na čučku za Velkym kilošem je levingston, páč nekerý lidi tam hodijó voko až potym, co vodklapó tlačit mraky," hókl sem do placu a gómal sem vo tym, že se mě ta storka fest zašmodrchala.

"Tato, a ten Velké kiloš hafo slopal škopky, že nebyl štond aufpasovat svýho kindoša?" mázl Jura dotazník. "To je pasové tázanec, Juro! Velké kiloš má na nebálu hafo hokny a skrzevá to pichl svýho svišťa na hródu, aby tam za ňé hodil šecko do plusu. Ale teďkajc už byďte tichonov, ináč vám tu storku nedohantýruju. Pepa s Maruš neměli žádnó kindrkáru, do kerý by Ježuru šópli, tak ho ve finálce pichli do jeslí. Jesle só také ten holcnové cajk, ke kerýmu doklape zvěřina na chálku," mázl sem vysvětlivku, aby gómali, vo čem hantýruju. "Tato, a vy ste mě taky šópli do teho holcnovýho chálcajku?" mázl dotazník Ríša. "To néé, nemňé fedry. My sme měli našpórovanó krupicu, aby sme ti kaufli betlu, ale Pepa s Maruš byli pechfógli bez vaty a tak nic lepčéšího nebyli štond vygómat," hókl sem do placu. "To jim Velké kiloš nebyl štond zacálovat za ten aufpas datla ňáký aloše?" vařil budku Jura. "Juro, v tech járech házel na aloše každé kakáč, s tym se na mléně nedrbali. A aji dyby jo, tak vysadit hašte Velkýmu kilošovi měli všici fedry. Štígrem pro tytok novodur choroše se vo krpatým Ježurovi domákli tři kingáli. Kašpec, Melča a Baltoš, keří se dohókali, že dovalijó kindošovi ňáký prezenty. Dyž se to rozgdákalo po celým štatlu, aji inčí lidi naklapali hodit Ježurovi zdravicu s různéma cajkama, tym pádem Pepa s Maruš už nebyli úplně négroví." Scel sem hantýrovat dál, ale Jura musel zaséc vařit závity: "Tato, a jak se teho domákli, že se Ježura vylópl na hródu? Z netu, z cajtungu nebo ze špizny?" "Ani z jedneho! V tech jařinách tytok cajky ešče nebyly vygómaný. Sem vám ešče zapomněl hóknót, že tu noc valila přes celé nebál šajnová vlasatica, podlevá kerý tentok betálné cunt všici vyšpizovali." Scel sem pomaly hodit storku do finálky, dyž mně mázl dotazník Ríša: "Tato a jaký betyš prezenty Ježura gafl?" "No, ti tři kingáli mu dovalili špicový cajky. Myrhové šnytlík, goldnu a kadidlo." "Kadidlo? To jakože ňáké pytloš hnědky nebo retych, že jo!" hlásil gómeles Jura. "Ale kulový! Nic takýho. Do kadidla hodíš blesk a valí z teho betálné štyngec, majó to pichlý v každý kirchně. Tehdá to byl mastné cajk za dlóhý love," tlačil sem jim do budky chytrý války. "Tato, ale Pepa s Maruš museli mět na tym kéru hafo békání, že jo? Békaly békačky a ešče k temu békal krpaté Ježura," prubl nad tym Jura hodit přemysla. Že by Ježura házel leháro v jeslách a nešpléchl ani ň? Jura má recht, beztak Ježura békal na plné kýbl.

"No, asik jo, holt tam měli těžké šrumec," hókl sem ve finišu. "Tato, a my nésme kindoši Velkýho kiloša?" mázl ešče tázanec Ríša. "Néé, vy tuty néé, si vobčas hókám, esik néste svišti vod čertiska, ale sténak vás mám hafo u hercny. A teďkajc se už palte vošolnit, bude gábl a potym hodíme voko pod vajnachtovó jedlu."