Štengrovačka

Jednó sem čapl zvadlo na kafec vod mýho kemy Jury.

Jura zrovnajc natahoval klepeto s horkó konvicó, aby polil čerstvě namleté kafec. Néprv mně a potym sobě. V konvi, kerá měla goldnový járy dávno pali, naráz zaškruntalo, páč byla zašvihaná vod vasrovýho grymlu a čůrek se čenžl na chléstanec, keré Jurovi vodpinkl kafecové bagr na lajntuch. Vokolo hrnku se v tu ranu začly čmárat hnědý flečmeny, kerý jak dyby hókali: "Seš móka? Negómeš nalit rychtyk ani kafec?" "Ta mně zaséc vysadí můru!" hókl ve chmurce Jura a gómal tym svoju stařku Káju. "Už to tuty čuju ovarama: , Rychtyk tatramatkó vypucované lajntuch, to si děláš prču! Tos negómal ten kafec zalit u ponku v kuchči a až potym ho dovalit semka ke špizně?" "No páč mně to v dózně cvaklo až teďkajc!" špléchl si curyk Jura. "To bude zaséc pasovka, až to zblikne."

No jeho stařku sem gómal a kóřil sem, že mě nepucuje. Néé, že by byl Jura ňáké podpantoflové borec, to by sem vás hompal, ale na domašově byla jasné kingál Kája a von mohl enem kévat dóznó a nekdy aji na to měl stopku.

Podlevá Káji sem nebyl pro Juru gut kema, páč dyž byl se mnó, vyšpekulovali sme ňáké voltr, keré by Jura na sólovku nikdá nebyl štond vygómat.

"To máš sténý jak s tym giňálem," hóká Jura, "Ten musí taky dycky buchnót na hródu tó namazanó stranó." "Je šumák, jak moc horajn ho vyhodíš, sténak je to dycky sténé levingston!" vařil Jura a čučel na ten zaprasené lajntuch. "No, s tó brzdó je to enem haluz", hókám mu, "to je tym, že dyby ta brzda hópla na lino tó nenamazanó stranó, hodíš na to kakáč." "To je tutové vál, vo tym nedéché!" vaří Jura, "mužem to prubnót, esik gómeš, že je to enem haluz. Jednó sem na to čučel ve špizně a ňácí borci to tam prubli. Bylo jich dvě pětky, každé vyhodil namazané giňál horajn do luftu a potym to zrechnili. Tych brzd, kerý hópli marmoškó dole bylo na tuty víc." "Dyť ti hókám, že je to enem haluz," vařím mu. "Dyž to prubneš s desinó giňálů, tak ti šecky marmoškó na hródu nebuchnó!"

Jura chvilec vařil budku a hlásí: "V ókeju, ale tutově némíň vosnkrát to bude, vo tym nedéché! Dyž to bude míň, vyhráš ty, dyž víc, vyhrám já. Poď se hecnót vo tři škopky." "Du do teho", hókám, " a kde to prubnem?" "No tadyk a teďka", lochčí se Jura, "Šópni trochec ten ponk, ať máme věčí tympl."

Jura marmoškó mázl brzdu a vyhópl na židlofon. Ani sme v tym betálným špílu nezblikli, že Jurova stařka doklapala curyk na domašov. "Co to zas fachčíte?!" začuli sme ovarama. Hodili sme voba votočku, páč sme si málem hodili močku do hózen a zblikli sme ju vopřenó vo futra, na štrycli buchlé ksicht, keré hókal, že nám sce vysadit bubeníka. "Enem sceme neco prubnót", hlásí Jura. "Neměj fedry, šecko bude v cajku." "Tos zaséc vygómal ty, co?" hodila na mě bóřenó. "Byť v klídesu, bude to enem chvilec," hlásí Jura, aby ju trochec dostal do plusu, a čapl do pazór giňál s marmoškó. "Minulé tédeň sme na vandny buchli novodur barvu, esik s tym neco zapipleš, natrhnu ti krupón, vo tym nedéché!" vaří Kája. "Nésu přecik pobóchané šropál!" hlásí na to Jura, "Potym to lino vypucuju a šecko bude v ókeju."

Jura se narychtoval, zamachloval augle a švihl brzdu horajn. Dyž rozlepil auglrolety, házel voko, kam ten giňál hópl. Ve finišu zblikl svó stařku, jak čučí s vodmachlovanó mordó kamsik horajn. Dyž tym azimutem hodil voko, zgóml brzdu přiheftló na stropě. Giňál se pomaly vodchlipl a buchl Jurovi na cemr.

Vo tym co se sfachčilo potym ani nemá cenu hantýrovat. Jasné vál, že sem gafl vod Káji taky ňákó tu dardu na budku.

No vo pár dňů pozďéc, dyž sme s Jurem házeli sicnu u škopku, hantýroval, že pro zichr po tym malování kéru ušpórovala Kája trochec barviska do foroty, páč jak hantýrovala: "Gómu přecik, jakó mám na domašově móku."