Říjnová storka z bichle Motivační diář vod Vlaďky Černajové

Hážu tadyk sicnu jak oltová šmetyna, co háže čekanku na šamstra, valilo mě budkó, dyž sem sicnila na židlofóně u barovýho ponku v jednym šantánu. Dófám, že doklape co nédřív. Tym sem negómala vo potencionálním pichlerovi, ale koc u kerý sem si pozichrovala přes árbýenbý cimru. Měla sem dohasit a navalit mě klíče vod kéru.

Pingli na mě házeli imrvére čučku a štengrovali se vo love, esik su šmetyna nebo néé. "Pane pingl, dotlačte mně k temu vajnošu simvás ešče tu gulinovó blču." Néni to šmetyna, ale lonťák ve štatlu.

Asik šici, co máme ňákó hoknu na stabilno, kerá valí viceméně ve stereotypních válkách, jednó za čas zgómnem, že by to scelo ňáké čenž. Jak se hoká: "Na teplym tymplu hajcuje gébiš". No a mně to taky prolítlo budkó, vo tym žádná. Néé, že bysem scela z mojí hokny vzít čáru, to néé, to bysem byla ůplně pobóchaná, ale házela sem přemysla vo ňáký bokovce, abysem se trochec vyštengrovala.

Před desinó járů bysem si hókla, že su asik potróblá naložit si na cemr ešče víc hokny, ale dneska, dyž só kindoši už dospěláci a majó už svůj vlastní veget, mám hafo časůfky fachčit to, z čeho su plusově proladěná. Tak proč to neprubnót?

"Hážem voko po nekem, kdo góme fachčit průvodce Římštatlem," přelóskala sem v jednym mejlu, keré mě přistál v internetový brífpixle. "Špica! To je vončo!" rožlo se mně v budce. Římštatl! Já scu do Římštatlu, vařila sem těžký radostovice.

Už jako puboš sem žrala šecko, co štyngčilo antikó. Přelóskala sem vo tym hafo bichlí, páč sem do teho byla fest zakóslá. Gómu třeba, že dyž se hókne "Šecky štreky valijó do Římštatlu", tak se temu hantýruje kvůlivá jednymu krpatýmu kruhovýmu hajmu, vod kerýho tehdá rechnili, esik je ňáké inčí štatl enem štykl štreky, nebo navopak fest daleko.

No párkrát sem samo v Římštatlu byla hodit čučku a průvodkyňa Věruš, kerá byla fest nadupaná a kóřila šecky zajímavý války, gómala vo každym grymlu, kdo ho uplácal a kdo na keho jel tehdá serpentýny. Totok bysem jednóc scela fachčit, valilo mě tehdá budkó.

A teďka sem lóskala mejl, kde šrajbčili: "Hážem pátračku po průvodcovi po Římštatlu". Curyk sem jim hnedka mázla mejl s lajfstorkó a voni mě našrajbčili: "Gómete hantýrovat talošsky?" "Néé, ale vařím betálně anglinu, makaronštinu si nabuším do budky v cuku letu."

"Máte sfachčený průvodcovský průby?" "Néé, ale to je v cajku, sfachčím si je."

No hodili na mě kakáč a curyk už nic nešpéchli. Ale esik gómete, že sem to vodpískala, těžké vomyl.

"Káťo, gómeš vo nekem, kdo je štond mně nabušit do hardvéru talošské hantec?" hodila sem voláre kamošce, kerá hokní v hantecbódě. "Jasné vál, že gómu a je v tym betálná, v Talošce fachčila jako delegátka a tutově to kóří!"

Vo tédeň pozďéc sem házela sicnu v bódě a tý uči sem vařila, co bysem scela, aby mě nabušila do štrycle. "Scela bysem, aby šecky chytrý války, kerý budu šňupat, valily vokolo Římštatlu. Sošmeny, historický války, turisťálský vychytávky a tak..." "Hmm, to je betyš, ale já sem v Římštatlu nikdá nebyla." "A kurňa." "Já sem vegetila na Sicilským vostrově, tam to kóřím betálně." "No to je mně plat prtný."

Nabuším si do budky makarónštinu a ty průvodcovský průby ňák zmáknu potym. Na netu sem se proklikala na ňákó cajzlovskó sajtnu, kerá je štond sfachčit cestovatelské kurz a ve finišu mně buchnó státní průbu s glétem, na keré kévnó aji za čáró. To je ausgerechnet to, co scu. Hodila sem si přihláškové cunt, pozichrovala sem si ubytko a zacálovala lupeň na šnelcuk azimut Prágl. Čím víc pryglů pod haxny mně hópne, tím víc su v plusu, že to sfachčím do ókeja.

No zacálované cuk půl hoďky předtym, než měl vodrazit z Role, skrečli, páč měl asik ňákó krpu. Měla sem teda sekeru, ale dalším šnelcukem sem do Práglu dosmykovala. Vyhópla sem ze šaliny na Kódlplacu a podlevá teho, co mně šici hantýrovali sem měla valit dolu z berglu, kde sem měla zbliknót tekuté prigl a taky ňákó známó reštyku. No zblikla sem enem baumále a haciendy. Štígrem vokolo klapal ňáké fízl, ten mně vysadí helfku. Majó to přecik našrajbčený na každym vágnu "Helfnót a aufpasovat". "Soráč, ale negómete kde je ulic na Moráni?" "To je tady heléé na Praze dvěéé!" hókl mně. "A jo, tak snáď mě aspoň mázne retec"

Po chvilcu gúglení ve fónu mně šilc přecik enem vysadil helfku. "Je to ta ulicéé, po které jezdí tramvajééé!" "A jo, tak díkec!" Hodila sem čučku vokolo a ve třech ze štyř ulic valily šaliny. No, na dohókané flek do paluše sem štígrem po půl hoďce doklapala. Bylo tam cajzlama nafólovaný až po dekl, až na jedny volný židlochovice u barponku, kam sem pila hodila sicnu a házela sem čekanku na koc, kerá mně měla dovalit klíče vod kéru, kde sem měla zacálovaný šlófčení. Koňadra za chvilec dosmykovala, vodšópla sem nedochálovanó blču a hókla sem si pod fifku: "Římštatle napřesjár na mě házé těšany!"