Radvíťova letní časůfka z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Tehdá, dyž valila třípětkojárová mlata, se mixnil každé s každym a už se pomaly šeckém vykóřilo z budky, proč si scó vlastně rozhodit sandál.

No, u nás ve Štatlu byl chvilu klídes. Potym ale na nás nastópili Švéďáli s jejich komandýrem Torstensónem. Tentok generálské fýra byl špicové mlatař a každé vojcl pila čapl fedry enem dyž začul jeho méno. Sajtnu, kerá před nim nevohla cemr a nešvihla šavle do dža, tu pila řácky zpeckovali. Jediná pasovka pro Torstensóna byla, že béval často chabrus.

Dyž Štatlem prolítl cunt vo tym, že na ňé hrnó Švéďáli, byli všici v těžkým ponoru. Dyť ten regiment ramloňů měl řáckó přesilovku dvě pětky mlatařů na jedneho štatlařa. Ve finálce sme ale lapli štígro jaxsviňa, tak jako každé, kdo nemá peří a má našlapanó glocnu.

Vrchním bačó našech vojclů ubóchli Radvíťu de Soušesa. Byl to sice Frantík a néé origo brněnské synek, ale v řepě mu to řácky pálilo. Dysik se peckoval aji za Švéďáli a tak kóřil šecky Torstenstonský fligny. Hókl štatlařském ramloňům do placu, ať se hodijó do klídesu, a mázl befel vobrnit ve Štatlu každó lochnu.

"Tytok pakiny zpeckujem, než zoncna zapluje za bergle," hodil lochec Torstensón, dyž z dálky hodil čučku na náš špicové Štatl. "Zbalijó vocaď fedrama kramle takym fofrem, že štrekó do Vídňa prošmatló dvoje šneky!" chlámal se pod fósiska. No, ešče nikdá se tak nefelil, jak tehdá. S celym svym regimentem skysl před Štatlem na celé hajcové kusanec járu. Takó pasovku ečše nikdá neprodéchal. Prubl na Brnisko šecky vodzkóšený dobývací fligny, ale šecko k prdu. Na našem Štatlu si holt vylágroval kelcny. Naši borci se mixnili jak řácký gerojové z oltovéch merchen a chrabré Radvíťa valil Torstensónovi do budky těžký serpentýny.

Doklapal finiš srpenca, vodhrnuly štyry metry vod tý časůfky, kdy Švéďáli po prvý hodili buchec na štatlový futra. Torstensón už byl fest nakrklé a ešče k temu čapl zaséc ňáké chabrus. "Zétra morgen prubnem finišovó mlatu. Esik nám Štatl nebude hókat pane, než raky vodbóchajó dvanáctó, sbalíme kramle a povalíme pali!" hókl svém nohsledom Torstensón. Všici mu to v tu ranu vodkévali, páč už byli taky fest zpruzelí.

Gómeles Radvíťa de Soušes měl ale našpicovaný ovary, páč ke Švéďálům do kanclu nalifroval tajduf bonzáka. Dyž začul, vo čem na scuku házeli hantec, chvilec hodil přemysla, našrajbčil cunt a hókl helfrovi, ať s ním pila trtá na Pitriskirchnu.

Vojcl vařil diviznu, esik néni Radvíťa pobóchané, místo teho, aby mázl befel gerojom, aby se švuňkem narychtovali na mlatu, mu mázne befel valit za vratočučem do kirchny. Velitelské mu v ciferníku zblikl, že je z teho befelu na haluzi, a hlásí: "Kemo, nemňé fedry! Zétra tadyk ve Štatlu zavedem na rakách letní časůfku!" Vojcl z teho byl sténak tutový makalůzo, ale čapl cunt a trtal azimut Pitriskirchna.

Morgen začla řácká peckovačka. Švéďáli napli muskle a bušili do futer na plný kule. Štatlaři fachčili šecko, co byli štond udéchat, ale už to vypadalo, že jim Švéďáli rozhodijó sandál. Na pár tymplech, už byly hradbiska rozbóchaný, ale v tym na Pitriskirchně vodbóchal klingoš poledně. Hnedka potym ste mohli začut lopóchama švéďálský trubky, jak hážó vojclom befel k cófačce. Štatl to předéchal tó flignó v ókeju a Švéďáli brali čáru do dža. Negómu, co by se sfachčilo, dyby klingec zagenglal vo hoďku pozďéc jak indy, dyž raky hážó dvanáctó.

Gómeles Radvíťa mázl v tym cuntu befel, ať klingoš bimbá vo hoďku dřívějc. Vod týtok časůfky na Pitriskirchně na pamětnó hrnó poledně už v jedenáct.

Byl to ajnštajn ten náš Radvíťa, vo tym žádná! Su v goldně, že to v ókeju předéchal aji můj dračmenské krupón.

Na Špilasu sfachčili Radvíťovi betálnýho sošmena a finišový leháro v dubovým spacáku hází v kirchně svatýho Kuby. Každé štatlař kóří, že to byl špicové kómák a gerojské vojcl. Teďka aji gómete, že jako prvé vygómal letní časůfku, ešče hafo járů předtym, než dohrnula ta energetická krizůvka.