Průba z chemickéch válek

Esik to nedám, su nahrané! Hercnu mám až v krkovici a klepó se mně pastelky. Kurňa, dyby aspoň ta koc, co hází sicnu přede mnó, trochec víc uhla budkó, abysem byl štond zbliknót, co čmárá na léstro. Špica!! Uhla, je to v cajku, kopčím. Sce se mně lochčit na plný kule, jak sem s tym vydrbal, ale vařím rači těžké pokrfejs, aby uča nezblikla tu podělávku. Kdo by gómal, že já, keré su na chemiju lempl jaxsviňa, gafne z průby bič. Teda tuty za jedna bysem gafl, dyby sem nebyl pakin a vokopčil aji postup teho vzorca.

Vo tédeň pozďéc:

Špica, už se rozdávajó testovací léstra. Mám kótky do rohlíka. Kévu láčově gebeňó na sajtnu kamošů, keří už čapli ajncku a hážu čekanku, až mě na ponk dopluje mý léstro. Trvá to ale ňák dlóho, kurňa. Dyž už všici měli svý průby před sebó, enem já sem čučel jak makalůzo, hodil sem fest na haluzi klepeto horajn a vařím dotazník: "Pančko, já sem asik feló nečapl curyk můj tesťál." Uča na mě mázla lišáckó čučku a hlásí: "Gómeš tentok?" a mává léstrem jak na prvýho mája. "Sem tam nikde nezblikla postup teho vzorca, jak teda byls štond našrajbčit rychtyk výsledek?" V tu ranu se mně stahl gébiš, ale aby mně z ciferníku nevylóskala žádné levingston, vařím do placu: "Ten sem asik feló našrajbčil na plonkový léstro a vy ste ho nekam zašantročila." Uča se na mě lochčí, páč tytok serpentýny kóří komplet šecky a vaří: "Takže je to vlastně moja fela, esik to gómu rychtyk?" Pila na to vařím: "Je to pasovka, ale asik jo." Zgóml sem, jak se jí roztahly kótky do rohlíka ešče vo kósek víc, že měla ranu jak koňadra z reklamy na kelcnovó pastu. Aspoň sem tym zapsal, že nemusím hrnót na voběd, páč podlevá tech švarcovéch teček v réčách máme na chálku knedle s makem. "No, to je teda levingston, ale páč gómu, jaké seš betálné študent, můžeš si to průbu zopáknót. Hoď sicnu tadyk za mnó k prvýmu ponku," hókla. V těžkým ponoru se móňám k ponku a vařím budku nad tym, že su fest v gébišu. Sajtna je tichonov, ale z ciferníku jim lóskám škodolibé lochec. No, musím ofiko hóknót, že já bysem se temu pechfóglovi lochčil taky.

Hodil sem teda sicnu k ponku, kde už bylo narychtovaný čistý léstro a uča mě mázla před ciferník příklad k vygómání. Kurňa, dyť to je rychtyk to samý, jak před tédněm. Á jéé, uča se mnó sce fest vydrbat, proč zrovna já su také pechfógl. Ale teďka néni časůfka na békání, to až na domašově. Teďka musím prubnót to, čemu se hantýruje "týmová hokna". "Tak, a můžeš šrajbčit! Hážu těšany na to, až tatok fela bude za nama. A my vostatní doholpeca zatym hodíme čučku na novodur války.

Jak uča hodila votočku, nacvičenó kózelnickó flignó sem šópl zadání kemům za mnó. Voba gafli dvojáka, tak by to snáď mohlo byt v cajku. Dyž sem ale hodil votočku curyk, uča se v tu ranu zarazila jak laťák v holcně a hlásí: "Soráč, můžu ešče jednó zgómnót to zadání, esik sem ti feló nešópla pasový?" Se mně v tu ranu málem zadrhla pikola, rozhazuju plótvama, zvedám léstro, hážu čučku pod židlofón, ale nésu štond ho nikde zbliknót. "Pančko, vono se asik vypařilo." Dycky sem gómal, že naša uča, kerá už je v oltovéch járech, nebude štond tentok švuňkové pohyb zapsat tak, jak před dvóma pětkama jařin, ale to sem se felil. Teďka ale hópla curyk k mýmu ponku švuňkem jak hajtra z pardubickéch typlů a bóří: "Kdo z vás je ta ratyša!?" a hodila nakrkló čučku na kocandy, co gafly jednotku vo dva ponky nazad. Nakrkle teda hodím votočku na kamoša za mnó a spucuju ho, ať mně navalí to léstro curyk. Teďka už můj bývalé kema, rudé jak paradajka, mě ho teda vysolí curyk a já s ním hodím votočku na uču a hlásím: "Áááá, tadyk je." Uča nakrklá jaxsviňa čapla moju lavicu a vodtahla ju až do eklu k centrálhajcungu. Mázla kolkem befel, ať si zbalím cajky a židlofón a natypluju do kóta.

Zaséc sem hodil sicnu a gómal sem, že mně nehelfne ani Velké kiloš. Nebo jóó? Hókl sem si pod fifák, že s tym prubnu ešče jednó vydrbat. Vodtrhl sem kósek léstra a na ňé sem vokopčil zadání teho vzorca. Teďka musím vygómat, jak to přihrát nekemu, kdo je gómeles a nepropálí mě. Fest pomaly sem začl henklama ten ponk šinót luftem blížéc k Jarině, kerá je fest nadupaná koc. Začul sem chvilama tlumené lochec a pozďéc mně kema špléchl, že sem měl ranu jak zófalá žóželka.

Teďka, dyž sem byl enem štykl vod sósedního ponku a uča štígrem nic negómala, hodil sem zmuchlanó guču se vzorcem Jarině. Ta má ale v ciferníku buchlé ksicht, že mně tuty helfnót nesce, ale štígrem to aspoň mázla kemovi Dejvovi, keré kóří mapu a sce mně vysadit helfku. Je to ale fest naknap a časůfka švuňkem hrne do finiša. Dejv už šecko našrajbčil, muchlá léstro do guče a nenápadka si ju všici šópó z klepeta do klepeta. Hážu somr Velkýmu kilošovi, aby ju ňáké štengrbacil nestopil nebo aby se nekde nezašantročila. Ve finálce mě ju Jarina lajnó luftem hodila. Už sem ju skoro čapl pazóró, dyž v tu ranu Jarině podjela vanilka a zhučela z židlofóna aus na lino a já sem se felil. Už sem zapsal zhučet na hródu hafo lidí a dycky to byla řácká čurina, ale teďka se mně málem zadrhla pikola, dneska už podruhý. Byla to taká řacha, že uča fedrama hópla do luftu. Potym, dyž jí to docvaklo, co se sfachčilo, zblikl sem jak roztahla kótky a vaří: "Máš basu, vo tym nedéché, a můžeš byt ešče v plusu, že ten voltr nevalím nabonzovat říďovi!" Čapl sem befel, ať naklapu curyk ke svýmu ponku, kde mně kema Dejv poplácal haxnó po cemru a hlásí: "Aspoň máš betyš storku, néé?" Sem hodil tajduf lochec, aby mě uča nezačula a vařím: "No jo, kurňa, ale já sem skrzevá tutok pasovku nestihl sešrajbčit tahák do dějáku!"Su holt nepoučitelné a na lóskání chytréch bichlí fest gramlavé a líné.