Prosincová storka z bichle Motivační diář vod Vlaďky Černajové

"Gómu, že tvoja fyzička je tutová levandula," hókla mně s chmurkovéma auglama kamoška Barča, kerá na mě čučela zvrchu ze svýho metra vosn pětek s betálnó šlank figuró tutový feškoc. Já sem házela sicnu na pařezu na štrece horajn do hangu na Lysó horu a lapala sem po luftě. "Hoď na mě kakáč a val sólobugy. Mém šropálům hókni, že ve finišový hoďce svýho vegetu sem gómala vo nich a že só mně hafo u hercny," hlásila sem komplet vyfluslá. "Šak mě tadyk na jaře nekdo nande a z tý vajsový srajdy vyhrabe."

Mám hafo kamošů, aji bévaléch kolegů, keří fachčijó různý možný aji nemožný adrenalinový války. Jedni trtajó maratónský typle, druzí smykujó na inlajnovéch šlajzkách a inčí zaséc klapó po šestilitrovéch berglách. Negómu, proč se mnó scó vůbec hodit ňáké hantec, dyž vo mně gómó, že mám v auglách fedry aji z trtačky na šalinu.

Dyž sem ešče v bódě šňupala chytrý války, dycky sem fixlovala bolavé cemr a rači sem celý vodpolko házela sicnu v čekárně na chirdě, abysem nemusela v těláku sfachčit povinné typl na kilák a půl.

Musím teda hóknót, že mám astmatické chabrus, a po pár metrách lapu po luftě jak frošmen v neoprénu s přiškrcenó trubicó. Tehdá na to každé házel kakáč, páč to bylo v járech, kdy dysgrafik byl enem lempl na šrajbčení, dyskalkulik byl enem mošna přes matyku a kurýrování tychtok dvóch válek hodil do plusu betálně mířené průplesk na budku, doholpeca z "laskavým" befelem staréch medvědů: "Sem ti hókal, že se budeš šrotit, ináč ti vysadím bubeníka ty pakine!"

Dyž můj kema hodil svojí koc somr vo plótvu na prohazuňku na Matrhornu v řáckým sněhovým régensburgu, byla sem ešče ve finišu v plusu z teho, že se scó vogrilovat "enem" na Lysé hoře za zoncnó vyladěnýho prosincovýho dňa a nemusím tým pádem mět fedry, že mně vysadí mixnu lavina při šplhačce horajn na Anapurnu.

"Grilka startuje v jednu, bude v cajku, dyž poklapem vo půl dvanáctý," házela přemysla Barča, "je to enem šest kilců, to sfóknem levó zadní." "V ókeju," zahantýrovala sem a házela sem čučku na mapáč, kudyma to bude laláč šontačka. Vygómala sem teda tu nékratčí štreku z Krásné. Páč ale nemám fištrón na tytok vélety, v budce mi necvaklo, že nekratčí štreka je dycky ta s névěčím hangem. Ten bergl se totiž dá v klídesu šórem vobkróžit nebo ho na férovku vyklapat rovnó čaró horajn. Su dylina a měla bysem vrátit noty z véšky aji maturitní vízo, páč sem tytok selský počty nebyla štond zrechnit.

Štígrem sme pro zichr vyrazily, už dyž raky házely jedenástó. Esik našpórujem ňákó plonkovó časůfku, aby sme mohli v klídesu hodit čučku na ty betálný panorámata a na mutru natůru. No, kochala sem se v tym hangu asik každéch deset metrů, páč zhruba tolik sem byla štond vyklapat bez pauzířa.

"Byť v klídesu, já povalím s tebó, ale dybysme to feló neměly stihnót, tak si máknu a vytrtám tam sólobugy. Ty doklapeš, jak to pude." "V cajku, díkec," a dófala sem, že aspoň jedna z nás tu grilku zblikne.

Barča vzala čáru vo půl jedný a sedmimílovéma krokama koc, kerá góme ešče před snídaňó sfóknót ze startu patnáct kilců švuňkem zmizla pali. Házela sem stopku před finišovým hangem. Zdvihla sem augle horajn a hodila čučku na grymle ausgerechnet před štrekó do berglu lemovanó holcnovým zábradlím sfachčeným v klikatéch serpentýnách. Byla sem už skoro ve třetině berglu, lapala sem po luftě vopřená vo to zábradlí a byla sem komplet vyfluslá. "To nedám!" Že vokolo mě proklapal švuňkem asik sedmipětkojárové dóda, mně bylo v tu chvilu egál. Leckeré rasken může byt fest nabušené, tak co. No fedry sem čapla, až dyž po dvóch pětkách minut valil ten dóda curyk a já sem byla ešče furt skyslá na sténým fleku. Už tam přecik musim byt, kurňa, hókala sem si pod fifku a švidrala sem skrzevá řáckó mlhu, ale nebyla sem štond nic zbliknót. V tu ranu se mně rychtyk před ciferníkem vylópl z mlhy vysílačkové slóp, až sem si vo ňé málem rozhodila sandál. Tuty z teho budu mět ve sňu chmurkový fedry, vo tym žádná.

Doklapala sem na grilku zrovnajc, dyž ten pasr co jim hókal gólkový války zahlásil: "A teďkajc můžete nevěstě vysadit lóbanec."

Takže jediný "jo", kerý sem ten deň začula, bylo to mý "jo" dyž nekdo mázl dotazník: "Už doklapala ta Vlaďka?" "Jo!" "Špica, už sme gómali, že je z tebe rampóch."

Nic se nemá fachčit na silu velevážená sajtno. Příště, až se zaséc ňácí moji kamoši budó scet vogrilovat třebajc v luftě na křídle dvóplošníkovýho éra, su narychtovaná nafixlovat bolavé cemr.