Pro klídes svědomí z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka
Elča Réčka byla fest zazobaná koc, téžká véška a ešče k temu měla betálné fištrón a láčové ciferník. Vogrilovala se za svůj veget s dvóma kingálama. S Vencó dvojkó a Rudó Habsburkem. Voba ale valili tlačit mraky a tak po ní házel voko další mladé kingál Žanek Lucemburské, ale třeba aji Jindrovi z Lipé, to byl ten markhrábě moravské, se z ní taky fest špónovaly džanky.
Dneska už můžu přiznat barvu aji já, že sem do ní béval fest zabóchlé. Hafokrát Elča házela hapták pode mnó ve fórhózu a byla fest na haluzi z mý láčový dračmenský fasády. "Proč enem néseš borec, tebe bysem brala!" házela šeptem hantec. Hóká se, že aji v budce byla řácky nadupaná a kóřila různý fligny, bez keréch to mezi inčíma snobálama nende.
Ať to bylo jak scelo, je jasné vál, že našemu Štatlu, kerýmu ňákó časůfku hókala domašov, ufachčila betálné, věčné a památné valčík. Vo tym žádná, že ju my, oltoví štatlaři, berem jako patrónku našeho špicovýho Štatlu.
Kingálka Elča kóřila, že vobčasné šmajchl, néni na světě to nédůležiťéší a že só války, kerý předéchajó kilojáry. A tak vygómala špicové valčík, vytasila šrajtoflu a mázla befel, ať zmóglujó kirchnu pro slávu Velkýho kiloša. Kde ale kurňa švihnót prvé základové gryml, dyž je ve Štatlu tolik betálnéch tymplů? Elča, indy fest rozhodná koc, byla v ponoru. Ve finišu to rozsekla její štumédla. "Prubnite to na haluz, šak von si Velké kiloš ten flek vybere na sólovku," zavařila. Doholpeca tehdá hodily prohazuňk po hradbiskách na Špilasu, keré tehdá ešče nebéval tym lochem, ze kerýho všici vařili těžký fedry, ale řáckó středověkó gracnó.
Elča čapla do pazóry pro zichr tři fábory, kerý si kvůlivá temu nechala origo uštrykovat. Kam fukéř ten fábor vodfókne, tam by měla byt ta kirchna pichlá. Prvé fábor čapl azimut enem štykl štreky na Oltec. Druhé fábor vodlifroval fukéř až do Koména a ten finišové zmizl ve volknách azimut valdec u Veverský gracny a nikdo ho už nikdá nezblikl a esik jo, tak ho tajduf stopil.
Kingálka tym pádem mázla befel na móglovačku kirchny v Koméně a je tam pichlé dodneška, aji dyž už z teho origo altovýho je už enem jedno věžisko. Ale erstegryml nechala Elča buchnót na tympl, kam zahučel ten prvé fábor v Oltecu, kerýmu se hantýruje "cisterciáček". Kirchnu s kláštecem můžem v klídesu mignót k tem nébetálňéším hausům, kerý ve Štatlu máme.
No, a dyž kláštec začl hókat pane kořeňům vod augustiniánskéch, gómali vo něm všici aji za čáró, jaké je láčové. Na gárdence tadyk šmajchloval hrachy Žanek Gregor Mendlové a Pája Křížkovské tadyk šrajbčil Lidový zonky. Šnupal tadyk chytrý války Leo Janáčků a Franta Matóš Klácelů tadyk hrnul filozofický gómky vo tym, jak to na světě šlape a taky vo tym jak je zabóchlé do Božky Skopčákový.
No v týmtok výčtu betálnéch gómelesů chybím enem já, štatlařské dračmen. Gómu je sice šecky, ale do tý láčový knajpy U kingálky Elči mě sténak nikdo z nich zvadlo nemázl. A tak tadyk visím na laťákách ve fórhózu a vařím budku nad tema špicovéma jařinama.