Patrónka neščastnéch lověn z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Gómete, kerá ze šeckéch debrecínek, co kdy štatlily po glóbuse, měla tutově nébetálňéší fazónu? Asik házíte čekanku, že oltové krokóš hókne: "Kleopatruš." Máte recht. Egypťálská kingálka bévala řácká feškoc. Nejednemu kořeňovi se z ní špónovaly džanky. Aji já sem se na ňu dohrnul špiznót, dyž si pucovala haxny v Nilu. Ale ze šeckéch havají, co sem zblikl, měla névíc vyladěné ciferník koc Johanka z našeho Štatlu.

Vegetila na sólovku bez chorošů a neměla ani nikeho inčího. Nikdo nikdá nevygómal, po kem měla takó špicovó fazónu. No tatok kocanda jednyho dňa čapla hoknu na štatlařský poště jako štumédla. Páč nebyla enem feškoc, ale měla hercnu v goldně a ešče k temu makala jak bakeliťák, všici do ní vařili těžkó lověnu. Fýra pošty měl synátora, kerýmu se z ní komplet splašily hormóny. Konópek, kerýmu propichl hercnu Amórův šipec, do ní hrnul imrvére medový války za šajnu štern a vařil, že do ní bude zabóchlé až do finiša vegetu a pré aji potym.

Feló to jednó začula džeryho mutra z balkeca a fest se nakrkla, páč to jí neštymovalo, aby se její voplégr vogóloval s koc, kerá má v kešeni kulovku. Začla na našu Johanku jet těžký serpentýny. Nérači by ju vypraskala z pošty pali, ale kóřila, že synátor by jí za to vyšil řáckó bóřku. Vařila teda budku, co s tym, a vygómala těžkó podělávku. Po celym Štatlu rozgdákala jedový kydy vo tym, že je Johanka bosorbaba, keró na hródu vyplklo samotný peklisko, jak by přecik ináč gafla takó láčovó fasádu a samo litr, že jí ty pasový žgryndy všici zežrali. Štatlem švuňkem začly hrnót levý storky. V Marvecu vyplky slépky humusový kropenatý vaja, v Bástru dosik zblikl hrnót vasrovicu protivá pródu a Gelbec nad Oltovým Brniskem jednyho večera čapl skrzevá rudý volkny divnó ranu.

Takéch pasovek bylo každé deň hafo a všici kóřili, že to sfachčila ta bosorbaba Johanka. Tehdá byl flastr pro čarodky jasně dané. Kópačka ve fajru na holcnový hranici. Levandula byla, že Johanka vůbec nekóřila, jaký se na ňu šijó voltry, ináč by třeba vzala čáru. Zgómla to, až ju jednyho dňa na Adlerce na poště čaply za flígr filcky. Johanka sice už dávno kóřila, že se poštmistrový jejich lověna ekluje, ale s takým mesrem do cemru nečítala. Házela švestkám somry, že se poštmistrová felila a jede na ňu těžkó podělávku. Scela zdrhnót, ale na krpatým dvorku to byla pasovka. Jediná štreka aus byla studňa, tak tam Johanka v těžkým ponoru zahučela, rozhodila si sandál vo dňo a valila tlačit mraky.

Dyž dohrnul z paluše na domašov její šamstr a zgóml, co se sfachčilo, byl z teho zralé na šaškec. Házel sicnu vedlevá zagreblý koc, keró vytahli ze studně aus, celé nacht. Mázl jí ešče slibotechnu, že se do inčí havaje už nikdá nezabóchne, vo tym pré žádná.

Ale časůfka hrnula jak vasr ve Švarcavě a nevodklapal ešče ani jár a na poště se štelovala grilovačka s úplně inčí nevěstó. Ciferník těžká levandula, štýlko fest vosulcovaný, ale v kešeni měla těžkó vatu. Morgen po grilce hrnul konópek ke studni načepovat vasr, páč měl po škopkách a rumenige fest tekuté módr. No, studňa byla komplet vyschlá. Na vandně hajmu potym zblikl sošmena betelnýho babáča. Hadry enem do půli štýlka, betálně nabušený dvorce, ale bez pazór. Byla to jeho bévalka Johanka. Ten sošmen je tam pichlé dodneška. V nekeréch nachtech, dyž moncna rumpluje, můžete zbliknót duchála teho konópka, keré před tym sošmenem hází klekáro. Béká na plné kýbl a háže somr vo pardon za tu křivó slibůvku, keré na ňu uvařil.

Taky se hantýruje, že ten, kdo vaří lověnu do nekeho, kdo zabóchlé néni, může dohrnót k sošmenovi, máznót somr vo helfku u feškoc Johanky a vona to za ňé dohóká. Hafo koc aji borců ze Štatlu vám můžó vodkévat, že to fakt fachčí.