Pasovka u vajnachtový chálky
Svica na ponku v klídesu šajnila ke ščědrovečerní chálce. Do cinkačky gáblvercajku se enem semo tamo vozvala mlaskačka našho taty z tý špicově ukochčený chálky. Jeho stařka na ňé kvůlivá temu hodila nakrkló čučku, zavrtěla gebeňó a pod ponkem mu vysadila kopačku do haxny. Při jednym tym kopancu jí sjela z vanilky pantofla. Začla ju teda nenápadka honit pod ponkem po linu. Teďka na ňu zaséc házel nechápavó čučku tata a mázl jí dotazník, co to fachčí. "Proč mě solíš čutec do haxny?" hókl jí šeptandó. "Ale nic, sím tě! Vařim šmátračku po pantofli, sjela mně z vanilky," hlásí mutra. "Taks neměla vařit pod ponkem ten fusec!" lochčí se tata. "Drž mlč, a rači se špizni pod ponk, kde je ta pantofla!" hází somr mutra. "A jak se tam mám asik nasókat?" mázl tata nakvašené tázanec. "Ríšo, seš krpaté, hoď sim tě voko pod ponk, nekde mně tam spadlo šufle." hodila mutra somr synátorovi.
Musim hóknót, že nás u teho ponku sicnilo šest, máme fest maló kuchču a lajntuch byl na náš ponk asik třikráť tak velké, a tak byl spadené až na lino.
Ríša teda zdvihl šunky z židlofóna a začl se cpat pod ponk. Přitem ale čapl klepetem lajntuch, keré se v tu ranu začl šinót z ponku dole aji ze šeckéma cajkama. "Netahé za ten lajntuch!" zavařila oldmutra a čapla si pro zichr svuj tacl z chálkó, keré se v tu ranu začl švuňkem šinót z ponku pali. No, dódovi, keré už má řácký járy na tachecu a nebyl štond to sfachčit takym švuňkem, buchl taléřek s chálkó na jeho novodur hózny. Měl je gafnót až pod vajnachtovó jedlu, ale házel na ně taký těšany, že sme mu je buchli už předem. V tý pasovce vyhópl z židlochovic horajn, ale páč máme pod ponkem šuple a vstávačka byla těžké levingston, buchl sebó curyk, ale páč přitem pošópl židlofónem, hodil sicnu na lino. "Ty seš ale móka," zavařila na ňé oldmutra. "Dé majzla na tu svícu!" čapla fedry muti, páč se kvůlivá temu lajntuchu začla kévat a nahla se k vázi s holcnovéma haluzama a vajnachtovéma baňama.
Než bys vyblózoval vorosené hrnec, svícové fajr lízl ty haluze, kerý hnedka začly fajrovat. Tata scel švuňkem tu svícu gafnót plótvama, přitem ale buchl do pytlovanýho škopka, kerýho měl před sebó. Komplet celé škopek vyslopal tépich
"Seš pobóchané, co to fachčíš?!" bóřila mutra a házela sledovanec střídačkó na flašu a sfajrovaný smrkový haluze. "Nemam štyry plótve!" házel můru tata, keré byl fest nakrklé z teho škopka, kerýho už nikdá nedosrkne.
V ten sténé chvilec vyhópla ze sicny oldmutra, že čapne vázu s tyma sfajrovanéma haluzama. Pasovkó ale drbla do tý svíce, kerá buchla na lajntuch.
Flaša vod škopku se pomaly dokólela ke kraju ponku a buchla na budku synátorovi, keré se z tama zrovna lifroval aus aji s mutřinó pantofló. Mutra v těžkym ponoru vařila befel tatovi: "Pila dotlač ňákó vasrovicu!" Tata, keré byl z teho levingru fest na haluzi, enem čučel jak dylina na ten zfajrované lajntuch, čapl prvé cajk, keré mu došel pod pazóru. Papírové ubrósek zpod taclu na vopucování štrycle po chálce ale nebyl gut nápad, páč s nim prubl ten fajr típnót. Jasné vál, že ten ubrósek hnedka zfajroval jak Žanek Husa v Pakostnici. "Seš mošna? Co to kurňa fachčíš za chujoviny!" bóřila mutra a tata s tym ubróskem scel pila valit do dřezu s vasrovicó. Pasovkó ale hňápl Ríšovi, keré byl ešče furt vylepené napůl pod ponkem, na klepeto, ten zabékal jak střelená sviňa, tata vo ňé zavangloval a rozplácl se jak široké tak dlóhé na lino. Ve sténé chvilec vokolo nich klapala bábrdla s tó sfajrovanó vázó. Dóda, keré se taky škrabal z hródy horajn, se jebl vo ponk do budky, oldmutra vo ňé zakopla, hodila mu sicnu na cemr a řácky mu vázó vysadila bubeníka. Mutra scela bábrdli hodit helfku, ale ta má kvicht jak krpatá kosatka, a tak stahla mutru sebó.
Fajr na ponku si v lébošu vegetil a hajcoval šecko, co byl štond přefachčit na popel. Ešče dobró čtvrť hoďku sme si špílčili na fajce a vasrem sme polévali každé cenťák ponku. Čmódu a štyngecu bylo hafo, že sme potym na štědrovečerní gábl rači hodili kakáč. Enem sme tichonov vodmachlovali šochtle s prezentama, hókli díkec Ježurovi a valili sme gróňat v bundířích, páč sme museli vodryglovat šecky fenstry, aby ten čód valil pali.
No, nekdy ten Vajnacht holt nevynde, jak bysme sceli, ale na přes jár si už dáme majzla.