Pasové deň

Je to možný totok? Asik mě šálijó augle, ináč mě to budka nebere. Starý medvědi mě sfachčili komplet novodur cimru. Hodim leháro na funglovó betlu. Šmarja, ta je měkká, těžké laláč. Protivá mě je na vandně pichlá elcédéčková špizna veliká jak fenstr. To je rychtyk ta, keró sem zblikla včera ve vitríně elkektrokšeftu, dyž sme byli s tatem kaufnót novodur varnó konvicu. To čučím, za tu naši museli zacálovat fest mastnó krupicu. A ten noční ponk vedlevá betle... a ty betálný firhaňky... a ten ponk na šrajbčení... a ten židlofon na kolcách s polstrovanó sicnó. Hodim na betli sicnu, špizuju po celý cimře a nésu štond vygómat budkó jaký mám štígro. Ten oltové rozhrkané šraňk ešče po oldmutře, aji ponk enem se třema haxnama podložené bichlama místo tý štvrtý, poličkó sfachčenó z fošny kuchyňský linky a dodrbané budík, só pali. Špica! Teďkajc konečně mužu hodit zvadlo kamoškám, bez teho, že bysem měla fedry, že vocaď vemó čáru a můžu aji zamachrovat, jakó mám betyš cimru.

No, najednó začuju ovarama ten pasové zvuk verglbudíku, keré sem gómala, že je nafurt pali. Pomaly vodmachluju auglrolety, natahnu klepeto a bóchnu do teho votravnýho cajku, keré bóří na plný kule a vystavil mně stopku na mý štígro. Hmm, tak je to pasovka, ta novodur cimra byla enem šolich ve sňu. Kurňa! Zdvihnu gebeňu ze záhlavca a přelítnu auglama cimru, dyby náhodó byla jak sem gómala, ale šecky cajky zmizly, páč tam nikdá nebyly. Žádná špizna na vandně, žádná novodur betla, žádné betyš ponk nebo firhaňky. Enem oltové šraňk, polica šédrem, počmárané ponk a taky ten zadrbané budík, keré tuty zvonil už Žankovi Žižkovýmu, dyž měl ešče vobě augle.

Ňák se teda vylópnu z betle a valím na retych a do kópelky. Vypucuju si réče a sfachčím si šminkama ksicht na ciferník, abysem si trochec helfla k fazóně fešnýho kocóra.

Potym valím curyk na cimru voháknót se do ňákéch hader. Zbliknu, že šecky untrhózny mám narvaný v tatramatce narychtovaný na vyprání, páč se to naší mutře včera vykóřilo z budky. No nic, buď můžu valit na vostro nebo si nechat tytok s vytahanó gumó, kerý mám už enem do betle na šlófčení. Nahodím hózny a tričmen a před špíglem si honihárem na řepě pohoním harizóny. Švihnu si na ně hárošpryc, aby mě ta frizůra trochec držela do kopy.

V kuchči natlačím za žebř kósek brzdy s Lučinó, gafnu taškent, bundíř, nazuju šneky a valím na šalinu azimut bóda.

Jak ten morgen začl pasově, dopolko bylo celkem v klídesu, až na tu basu z matiky a sváču, keró sem zapomněla na domašově, takže sem měla módr jak zavalené horník. Dyž mně blikne dóznó, že poslední hoďku před vobjedem máme tělák a já mám na sobě ty pasový untrhózny s prdló gumó.

Už v šatni sem čapla vod kamošek lochec, dyž ty mý untrhózny zblikly. Dyž sme potym měly vařit na žíněnce kotóly, měla sem tutový fedry, že borci zgómnó muj gébiš a také voltr bysem už tuty nikdá nerozdéchala. Trochec mně vysadila helfku zichrhajska, keró sem si gaťky stahla a štígrem nerupla ani dyž sme ve finišu špílčily vybišu.

Potym sem pila zbalila cajky a klapala na voběd. No betyš, zrovnajc, dyž su módrová, že bysem zgřufla aji topinky na indulóně musí ukochčit koprovku, z kerý házím šavlu! Ňák sem to na silu natlačila za žebř a klapala sem na vodpolkový vyučo. Asik po půl hoďce mě začl bauchec fest štengrovat a hlásil, že ta koprovka byl tutové levingston. Dyž sem mázla haluzu horajn už potřetí, že musim valit na retych, učitelské na mě začl bóřit: "Si děláš čurinu, néé? Dyťs z tamas teďkajc dovalila!" "Soráč, ale já fakt musím!" vařím s fedrama v auglách, že tam nestihnu dosmykovat.

Dyž sem ve finišu doklapala na domašov, gómala sem, že bendžo se mně trochec hodilo do klídesu. Páč mám furt festovní módr, ale nescu si zaséc rozhodit vanu, nacpu za žgraň aspoň suché rohlajs.

Hodim sicnu, že se juknu ve špizně na muj voblíbené séroš, ale ten zrovnajc valí do finiša. Kurňa! Večír sem zaplula do regála komplet zhuntovaná. Ešče, že je zétra sobota a budu se moct trochec zretýrovat.

No, lajfka je holt nekdy těžká mixna.