Oltový goldnový járy z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Ve Štatlu máme dvě leny. Švarcavu a Špindu. V žádný z nich ale ani v oltovéch jařinách nehrnulo nikdá hafo vasrůvky. Ale aji tak vegetil na Švarcavě hastrmanské. Névíc se móňal vokolo Oltecu a mohli ste ho zbliknót aji u mosta z Křížkový na Vídeňku. Nikdo ale negómal, že ten láčově voháklé pasr v zelenym mantlu je Oltecové vasrman.

Dyž se nekde s nekym scukl, dycky mázl zdravicu jako prvé, hodil topr z budky aus a ešče si u teho pošteloval šmetrlinka pod krkovicó. No, každé morgen se na tym mostě scukl s láčovó debrecínkó, kerá klapala čáru s košálem nafólovaným vajcama na Zelné rynek. Dycky si vod ní ňáký to vajco kaufl jako její věrné kunčoft. Koňadra do ňé hrnula těžké hantec s kótkama do rohlíka: "Dobré deň, kam tak morgen valijó, mladé pane? A proč só voháklé imrvére v zelenéch hadrách jak vojcl?" Konópek na ňu dycky hodil mokró čučku a vaří: "To je moja šolna do hokny, debrecínko, já su totiž hastrmanské. Nescela byste byt mojó hastrmanskó stařkó?" "Kurňa, zaséc si ze mě vařijó čurinu," nahodila havaja lochec a trtala pali. Z teho morgenovýho hantecu byla dycky plusově proladěná. Dyby se s ňó ten fešné borec scel vogrilovat, pila by na to kévla. Ešče, dyby tak měl ňákó špicovó hoknu, kde by vybóchal gut krupicu, vařila budku.

Jednó zaséc ti dva hodili scuka na mostisku. Enomže teho dňa pasr v zeleným mantlu nekam kvaltoval a hodil na hantec s ňó kakáč. Koňadru to fest nakrklo. Gómala, že jí ten kořeň už konečně hókne, že je do ní zabóchlé. Kóřila, že mu z ní fajrujó létka. "Kam to typlujó, mladé pane? Moje vajca dneska kaufnót nescó?" hókla nakrkle, aby se pasr zretýroval a docvaklo mu, že háže můru. "Až zaséc zétra," zavařil konópek enem na půl huby. "Dneska musím stahnót pod vasr jedneho štengrbacila z Pivca. Trochec se mně to ekluje, ale rachota je rachota. Ten pakin je fest sulcmen, bude s tym řácká hokna." "Tak to jim dlachním kolky, ať se to sfachčí v goldně!" mázla mu vinšovanec a rozhodila kótky do rohlíka. Gómala nad tym, že je špica, že ten kalósek má smysl pro čurinu, páč to je pro láčové familkové veget v goldně.

Ale bacha! Dyž hrnula curyk ze Zelňáku na domašov, zblikla na mostisku u Švarcavy sajtnu čumilů. "Co se tadyk ubóchlo?" mázla do placu dotazník. "Před chviló tadyk natahl brka ve vasru jeden pobóchanec z Pivca," hókla jí sajtna. "Hrnul přes Švarcavu s hajtrama a najednó zahučel pod vasr. Než mu vysadili helfku, byl tvrdé jak štolverk." Kocanda z teho málem valila do vévrtky. V tu ranu jí totiž docvaklo v řepě, že ju ten džery v zeleným mantlu nepucoval a už vůbec si nefachčil čurinu. Už nikdá po tym mostisku neštatlila a ke Švarcavě nevalila ani hodit čučku, páč čapla z teho konópka fedry.

Totok se sfachčilo před hafo hafo jařinama v oltovéch časůfkách, kdy vasrmani ešče měli goldnovó hercnu a mlatu vysadili enem tem štengrbacilům, keří jeli na vostatní těžký serpentýny. Dneska, a to néé enem u Švarcavy, je všade hafo vasrmanů, ale aji křívéch tatrmanů, keří vás scó stahnót pod vasr nebo vošulit vo love, a to takým švuňkem, že nestihneš ani vyblózovat vorosené škopek.

To vám hókám já, krokóš z rathausu. Dávéte na ně bacha néé enem u vasru, ale aji v luftě a na sóši.