Na kaufu

Páč sem scel jednó za čas stařce vysadit radostovice, valil sem s ňó do Vaňhaly na kauf hader. V jednym kšeftě stařka zblikla betyš džanky a pila si je valila voháknót za plentu. Horko těžko se do nich nasókala, páč už ňáké ten jár nemá figuru jak Klaudia Šifrová a potym mně mázla dotazník, co na to hókám. "Jóó, gut!" vařím, aby byla v plusu. Ale gómete to néé? Tech nacvakléch gébišů v džankách vo dvě numera menčích borec zblikne každé deň hafo. A néni to zrovna lalačučka. Hážu teda přemysla, jakó by měla stařka ranu, dyby si tytok partie, s keréma už nemůže házet macháčka, prubla skovat třeba pod ňáké volňéší tričmen.

"Enem gut?!" vaří můru stařka. Vona je totiž uča a nad tymatok válkama fest vaří budku, páč gut je pro ňu za tři, a to je pasová známka. Prubnu to ešče jednó, aby sem ju nemusel moc pucovat. "Jóó, bude to tuty betyš, dyž na to ešče neco vohákneš." "Máš recht, hoď mě voko na ty cajky tadyk, ať je nikdo nešlohne, valím hodit voko, co tadyk ešče majó."

Kurňa, to sem to teda dodrbal. Sem gómal, že na domašově neco vytasí ze šraňku a vona néé, že si kaufne další novodur hadry. No, su pakin, to mně mělo docvaknót.

Doklapala curyk se třema halenama a musel sem je jednu po druhý vomrknót. Levingr byl, že byly šecky na jedno brdo, páč ani jedna nebyla dlóhá až pod gébiš.

Ve finišu sem jí to aji hókl: "Hoď voko, sím tě, po ňáký věčí." Enže bacha, co je pro borca věčí, teda jako delší, je pro havaju širší. "Seš pobóchané?! Dyť bysem v tem měla ranu jak ňáká rochňa!"

No, sténak si to ve finálce vygómala na sólovku, já sem enem s chmurkovéma auglama hodil voko na cech, keré vyplázla koc u kasy, a zacáloval.

Stařka byla spokojená jak plazoň s blemcákem na hrbu a valili sme na domašov.