Mý járy v bódě

Musím na férovku hóknót, že moja mutra byla z méch podělávek v bódě imrvére zralá na šaškec. Scel sem jí uvařit radostovice a mět v žákajdě samý betyš známky, ale to byla pasovka.

Dyž sem prvýho září naklapal do prvý třídy, mutra mě vyladila fasádu, že bysem mohl házet pózy pro ňáké módní časál. Vajsové tričmen, betyš džanky, aksindu a šneky. Šecko novodur, špicově sladěný, nic ze sekáča. Měl sem holt ranu jak láčové kalósek. No, ale asik enem tak hoďku a půl, než sem v parkále hodil tlamu do blata. Ani vám nemusím hantýrovat, jakó sem čapl vod mutry bóřku.

V bódě se mně fest eklovala výtvarka. Negómu, proč sme museli hnedka ze startu čapnót také pasové předmět. Doteďka nésu štond klódně načmárat ani čokla bez teho, aby neměl ranu jak békačka. Asik aji kvůlivá temu sem jako jediné čapl na vízo dvojáka a ani jeden z méch čmrkanců nebyl nikdá pichlé na nástěnce.

Jednó sme si měli do výtvarky dovalit z domašova spadaný listí. Trochec se mně to vykóřilo z budky, ale muti ňáký schrastila v parkále u bódy asik tak za pět vosn, abysem nečapl basu za dodrbané domašovské úkol. Dyž mě to celá uondaná dovalila před bódu k futrám, hókl sem jí, že sme měli mět víc druhů vod každýho baumálu jeden a néé enem hafo listí z jedneho baumeca. Mutře hrnuly z auglí blice, tak už sem byl rači tichonov.

Taky sme čapli vod uči písmenkář. To só taký ty papundeklový fošny, ve keréch só pichlý litery, aby sme z teho mohli zmóglovat ňáký slovo. No a mně tentok cajk feló zaplul za šraňk. Už negómu, esik sem ho tam nakrkle švihl nebo ... V ókeju, nebudu vás pucovat, švihl sem ho tam naschvál. Mutra pro mě dohrnula do družiny. "Máš šecko? Můžem valit?" mázla mě dotazník a já sem začl békat (vás zase pucuju, bylo mně to egál) a hókl sem, že mám ty fošny s literama zašantročený za šraňkem. Gómu nad tym, že ani nekóřila, že také cajk do bódy v aksindě tahám, a vařila budku nad tym, jaké su gómeles. Prubla s tym šraňkem hébnót na sólovku, ale měla na to olšový bicále, tak sme klapali máznót somr vo helfku školňasovi. Ten už kóřil, jaké su pakin, páč sem byl řácké štengrbacil. Ale páč na ňé mutra roztahla kótky do rohlíka, ten šraňk nám šópl bokem, aby sem vyštrachal ten cajk s rosypanéma literama. Feló až na domašově sem zblikl, že mně nekam zahučela litera "Ž". Vod mutry sem čapl buchec, že na to háže kakáč klapat curyk do bódy kvůlivá taký hovadině. Akorát další deň v čejáku sem čapl dvojáka za Zóželku místo Žóželky.

A potym tadyk byly ty mý průsery:

Já: "Muti, máš naklapat za školňasem a zalepit patnást kil."

Mutra: "Si fachčíš čurinu! Proč?"

Já: "Sem feló roztřískal fenstr."

Mutra: "Za patnást kil?! Jeden fenstr?"

Já: "No spíš tři fenstry."

Nebo:

Mutra: "Co bylo dneska v bódě? A nehóké, že nic!"

Já: "Sme gafli diktát na výmenovaný slova po L."

Mutra: "A co? Šecko v cajku?"

Já: "No, moc néé, já sem se našrotil enem ty po B."

Nebo:

Mutra: "Dotlač mně žákajdu, scu tam hodit čučku."

Já: "Uča si ju nechala pichló na ponku."

Mutra: "Mám jí hodit voláre?"

Já: "Hoď čekanku, valím pro ňu!"

Byl tam bonz: "Švihl grymlem po spolužákovi, keré to čapl do budky, má natrhlé krupón. Vysaďte mu zaracha."