Můj vágen

Při svý hokně hafo šofcuju. V klídesu su štond za deň zmáknót za kolečkem aji dvě kila kilců. Enem gómu, že su z našeho kanclu jediné pechfógl, keré má s tym vágnem imrvére ňákó krpu. Ale všici borci z háčka só už zvyklí, že jim dycky nahodím voláre se somrem vo helfku. Starýmu voláre nehážu, páč je v haklbery fest šprajclé a nečuje, že mu klingá mobilfón, a kromě teho je dycky fest nakrklé, že su na móglovačku taká lama. No, musím hóknót, že má recht, ale aspoň to dycky prubnu, než zacáluju v servise těžkó krupicu.

Staré třeba vařil můru, že mám na vágnu imrvére vodšpérovanó haugnu a hókal, že su asik pobóchaná, páč až pohrnu kilo tři pětky po hájveji, tak mně to fukéř vodšpéruje horajn před fenstr a já si vo pangét rozhodím sandál. Tak sem mu zavařila, že je to ňáká serpentýna, páč ani negómu, kde ten čudl k tý haugně je v tý káře pichlé.

Každýho půl metra mně to musel zašpérovat a bóřil vo tym, jak na to hážu kakáč, že to jednó zacáluju řepó. Začla sem z teho byt v ponoru a gómala sem, že mně to ňáké štengrbacil fachčí naschvál, a v noci to dycky doklape tajduf vodšpérovat. Starýho sem hnedka ze startu vylóčila, páč je aji po tech járech do mě fest zabóchlé a dybysem valila tlačit mraky, byl by z teho v ponoru. Co mě prolítlo budkó je, že každýho půl metra vokolo naší haciendy valí "Ítý" v lufttaclu a enem tak z čuriny mně ten zámoš na haugně vodšpéruje.

No, asik za půl járu sem mě to docvaklo. Sem smykovala s kolegó na služebku a hodili sme stopku na benálně, páč už na mě házelo žhavku hladový voko. Sem vyhópla z vágnu aus, ale feló sem zapomněla zmačknót čudl na vodšpérování nádrže, tak sem kolegovi skrzevá fenstr mázla somr, esik by ten čudl nezmačkl. Házel těžkó diviznu a vařil, že negóme, co po něm scu, páč Oktávky tentok čudl na vodšpérování nádrže nemajó. A v tu ranu mě to docvaklo. Gómala sem totiž, že tym čudlem zichruju ty krpatý futra vod nádrže a přitem ten čudl je na vodšpérování haugny.

Nebo třeba morgen hópnu za kolečko, švuňkem valím po hájveji a v tym mě na palubce začne štengrovat ňáká voranžová blikna. Sem teda pila přes hendsfríčko hodila voláre kemovi z hokny, esik negóme, co to může byt. Ten z teho byl na haluzi, páč negómal, že by ta kára (má sténó) takótok krpu nekdy zahlásila. V tym se pomaly rožly šecky blikny na palubce a začly blikat aji ty pasový červený. Vágen v tu ranu přestal tahnót a enem sem se fest pomaly šinula jak sliméš. Dyž sem se s tym vágnem dokodrcala do prvýho servisa, keré mě štrekó vyhodila navigačka a hókla sem tu pasovku s bliknama mechošovi, čučel na mě jak péro z divana a gómal, že si z ňé vařím čurinu. No, valil na to hodit voko a zblikl, že nésu koc zralá na šaškec, enem mně v tym motoru přes noc sfachčily krpu ratyše a překósly ňáký káble.

Nebo sem potřebovala čenžnót na vágnu letní pneuše za kaltnový. Samo, že sem na to hodila kakáč a nechala sem to až na poslední chvilec. Hodila sem voláre do servisa se somrem vo helfku. Borec, s kerým sem hantýrovala, byl v ókeju a mázl mě slibotechnu, že mě tam nekam nacpe, aji dyž majó hokny nad glocnu.

Dyž sem tam dosmykovala, házel na mě ten pasr čekanku, ale byl fest zpruzelé, úplně inčí, jak v tym fónu. Vařil, že majó těžký fofry a že mám příště hodit voláre dřív a ne na poslední chvilec, jak každé druhé.

Měli tam hafo velikó garáž na tři vágny doholpeca a taky ňákó kukaň, kde se asik fachčily administrativní války. Potym tam byly ešče další futra dál do teho baráku, kde byly asik ňáký kancly a taky sklad s pneušama.

Mohla se buď hodit hapták venku před futrama, kde byl těžké kosigin nebo čučet v tý garáži na borce jak makajó, páč tam nebyly narychtovaný žádný židlochovice pro pacoše. Štígrem to pré gafne enem tak štvrt hoďky. Tak sem házela hapták v eklu cimry, borec neco fachčil v tý kukani a můj vágen štelovali dva mechoši. Všici tam měli voháklé némlich sténé mundůr. Tak sem házela čučku vokolo, kde co valí luftem, ten borec každé chvilec vyhópl z kukaně a zaséc do ní zaplul. Jednó pro mý pneuše, potym pro ňáký léstra, semo tamo sme hodili lehké hantec. Po pětce minut sem gómala, že je ten borec fest na palicu a zralé na mikimaus. Chvilama měl kótky do rohlíka a vařil medový války, potym zaséc póštěl bóřenó, aby potym zaséc nahodil těžké lochec a za chvilec byl příjemné jak mesr v cemru. Sem si vařila pod hébl, že musí byt tutový makalůzo.

Házel čučku na ty moje letní pneuše a hlásil, že tam je ňáká guča a pré si budu muset kaufnót novodur, ale to že pré sfachčíme až na přes jár. Potym vodklapal s tó pneušó kamsik do dža, asik neco porychtovat. Dyž dohrnul curyk, vařím mu, že vůbec negómu, jak se tam ta guča mohla ufachčit, páč nekóřím, že bysem do nečeho nabórala. Čučel na mě jak pakin a vařil, že negóme vo čem to hantýruju. To už sem byla fest nakrklá, tak mu vařím, esik si ze mě fachčí čurinu, dyž sme vo tym před chviló házeli hantec. V tym se vodšpérovaly futra vod kukaně a dohrnul tam druhé borec s némlich sténó fasádó. V tym mně docvaklo, že voba ti kořeni só bráši dvojky ve sténým mundůru. Tak snáď se jim ta moja bóřka do jara vykóří z budky.