Lověna na prvé čuz

Miloš vodmachloval zalojdaný auglrolety. Házel leháro na špitlový cimře. Protahl si cemr névíc jak to byl štond sfachčit, páč měl haxnu v gipsu přiheftló v luftu nad betló. Jura, keré házel leháro v regálu u fenstru mu mázl dotazník: "Milošu, už seš vygróňané? Včeras nám hodil slibůvku, že nám špléchneš tu storku, jak sis ufachčil to bebino."

Miloš rozhodil kótky do rohlíka a hantýruje: "Šecko se semlelo v pátek vodpolko. Nebál betyš azůro, zoncna rumplovala a na polovicu listopada byla aji fajná hicůvka. Sobota a neděla přede mnó, do zkóškovéch válek v bódě byl ešče dobré metr a půl a tym pádem žádná křeč s vékendovó biflovačkó. No, tutové léboš, hókal sem si a vařil sem těžké hepáč.

Dyž nám skončila finišová hoďka v bódě, hópl sem na šmirgl na Rolu. Scel sem si pozichrovat cuk, keré měl valit za dvě pětky minut, aby sem se potym nemusel bloncat další hoďku na Roli, dyby sem tentok prošvihl.

No, hnedkajc na prvý stopce v Heršpicách naklapala za mnó do kupéčka vymazlená kobra a hodila sicnu protivá mě. Vařil sem těžký radostovice a házel sem na ňu mlsnó čučku, páč sem negómal kam dřív s auglama. Chvilec sme na sebe enem tichonov brélili a tlemili se, až ta feškoc zahlásila: "Zdarec, já su Jarina."

Hodili sme těžké hantec a dyž sme cukem valili vokolo Pálavskéch berglů, už sme doholpeca vařili čurinu a hanykovali, jak dyby sme se gómali už hafo járů temu curyk.

Cuk zahamoval v Břeclavi a byl jasné vál, že nám vobóm fajrujó létka. Dyž sme potym házeli čekanku na bus azimut domašov, mázla mě Jarina lóbanec a zaševelila mě do ovaru: "Večír doklapé k nám před kér, hoď mně cunt na mobilfón, já pro tebe dosmykuju přes zahradu a natajnačku tě protahnu pod fenstrama ke mně na cimru. Tata tě nesmí zbliknót, je fest rapl a nescu, aby tě hnedkajc ze startu lapl pod žrádlo, než mu vo tobě ofiko hóknu."

Na domašově sem se hodil do gala, honihárem ulízl harizóny a našprycal sem na sebe z flakóna voňku za dlóhý love, keró si špóruju ausgerechnet pro tytok účely. Čapl sem ze sklepiska raka a smykoval skrzevá celó Břecku za Jarinó na šmajchl.

Kolkem sem vodpingl na mobilfóně cunt, že su narychtované před kérem a Jarina pro mě za chvilec doklapala.

Potym sme se natajnačku počupačky protahli pod fenstrama, házeli sme skovku za smrkové baumál, keré tam měli pichlé, esik nás nekdo nezmerčil, až sme ve finišu dotyplovali k vodryglovaném zadním futrám. Jarina hodila špizuňk, esik je v hajmu volné luft, a pila sme valili po schodišťu horajn do prvýho štoku, kde měla svó cimru.

Byl to těžké laláč a vařil sem těšany, co prodéchám. Jarina si sfachčila špicovó fasádu na ciferník, vohákla se do láčovéch hader, aby sem mohl zbliknót její betálný ponókadla, no, byl sem z teho fest na haluzi. Hadry z nás padaly takym švuňkem, že bys ani nebyl štond vyblózovat vorosené škopek. Ečše sem ji nestačil máznót prvé kisanec, dyž sme ovarama začuli buchec na futra a těžkó bóřenó. "Jarino, pila vodrygluj ty futra! Ty tam máš nekeho nakvartýrovanýho, čuju vás laplema!"

Čapli sme doholpeca fest peří. "Von ti asik vysadí těžkýho bubeníka," začla kňórat Jarina, "borcovi, kerýho sem tadyk měla naposleď, vysadil mixnu a vypakoval ho futrama aus. Tata je ramloň a fachčí jako vratočuč na dydžině."

V tym fofru sem nebyl štond zbliknót, kam sem švihl šneky a trenágle mě zahučely asik nekam pod betlu. Čapl sem teda enem džanky a ten kdo to neprodéchal, néni štond hóknót, jaká pasovka je, dyž si cajkle skřipneš do zipa v poklopcu.

Vyhópl sem z fenstru aus, ale na hródě tam byly pichlý kovový šochtle s červenó barvó, kerá mě komplet zašvihala štýlko. Vanilky mě hafo bolely, páč to z teho fenstru na hródu byly řácký tři metry. No, ale fest mě tlačila časůfka, tak sem se pila zretýroval a scel sem praskat do dža. Z kéru sem začul ovarama, jak po schodišťu valí její nakrklé tata a sce mně natrhnót krupón. Rozglábil futra a já sem začl trtat pali. Vokolo budky mně luftem prolítla papuča, keró si ten vrahoň sundal z haxny, páč štígrem neměl v klepetu nic inčího, co by po mně švihl. Vo tym žádná, že dyby zrovnajc klohnil chálku a měl v pazóře mesr, tak mě s ním trefí mezi augle.

Hodil sem sicnu na zaparkovanýho raka. Ešče že sem ho nepřikurtoval zámošem k plotisku, házel sem radostovice, jaké su gómeles a pila sem valil pali.

Na domašov sem už dosmykoval trochec vyklidněné, aji dyž na mě lidi čučeli, esik nésu mošna, valit na raku v listopadu bez tričmena a šneků a zapiplané barvó."

Jura na Miloša čučí jak péro z divana a hází dotazník: "No počké, a co ta tvoja zramovaná haxna?" A Miloš vaří: "No, klíče vod kéru sem nekde štrekó zašantročil nebo mně vyhóply z kapsířa u Jariny na cimře, tak sem musel zazvonit na mutru.

Dyž mě doklapala vodmachlovat futra a zblikla, jak su zašvihané vod tý červený barvy, gómala, že je to krív, a já sem se nekde zramoval na tym raku. Zamotaly se jí z teho vanilky a padla do vévrtky. Pila sem teda valil vo jeden štok dolu, kde vegetí náš sósed felčar, aby ji vysadil helfku, ale jak sem měl zapiplaný haxny vod tý barvy, podjela mně čapa, vypleštil sem se na schodišťu a sfachčil si to bebino."

Doholpeca celá cimra vařila těžké lochec, páč takó špicovó storku sme ešče nikdá nezapsali. Miloš nám ešče hókl, že Jarině našrajbčil, co se sfachčilo, a vona mu hodila slibůvku, že za nim doklape do špitlu máznót mu na to bebino lóbanec.