Levingr na poště

Jura sundával šochtle z pásu aus a lifroval je do pošťácký dodávkový káry. Néprv ty menčí, až mu tam finišu zvostala jedna veliká šochtla, vo kerý gómal, že bude mět kvicht jaxsviňa a fest si s ňó zhuntuje cemr.

Lapl tu šochtlu vobóma plótvama, ale nebyl štond s ňó hébnót natož ju zdvihnót do luftu. "Co v tym kurňa je?!" vařil diviznu. Napl bicále na max, trochec s ňó pohl, ale hnedkajc zblikl, že ju neco tahne dolu. V tu ranu šochtla žuchla curyk na pás a von si vo ňu dal řácký čelo. Zvostal na to čučet komplet štajf a klepetem si fachčil masírung naražený budky. "Co s tó šochtló fachčíš za podělávky?" mázl mu v lochecu tázanec jeho kema Broňa. "Kurnik, ta šochtla je fest čudná!" házel můru Jura. "Jak čudná?" "Si to prubni zdvihnót!" vaří Jura. "To má byt ňáká čurina?" mázl dotazník Broňa. "Leda kulový, vo tym nedéché!"

Broňa doklapal k pásu a přitem házel čučku vokolo, esik na ňé nekde nehážó čučku zašití vychlámaní borci z háčka. Potym čapl šochtlu, napl bicále, prubl ju zdvihnót a švuňkovó votočkó ju scel šópnót do vágnu. No ze startu Jura gómal, že je Broňa řácké ramloň, až dyž se šochtla přicucla na vágnový futra a zvostala tam viset v luftě. "Ty vado, vona je magnetická!" hókl Broňa, kerýmu podjely vanilky a rozplácl se jak široké tak dlóhé na lino. "Kurňa, už sme tadyk měli snáď šecko, ale magnetická šochtla, to je novodur," hókl Jura, vytasil mobilfón a vybléskl šochtlu přiheftló na futrách, aby potym mohl s borcama u škopka hodit lochec.

"Co se tadyk řežete jak paka?" hodil jim dotazník další kema Milcek. "Hoď voko, magnetická šochtla," lochčil se Broňa. "Si děláš prču!" "Enem si prubni tu šochtlu z tych futer sdělat aus," zavařil Jura. "Co to na mě jedete za serpentýny?" špléchl Milcek. "No enem to prubni, dyž seš také gómeles," hantýroval Broňa a Milcek, keré jim to necscel spolknót, s tó přihefltló šochtló vodmachloval a zamachloval futra. "Kurňa, fakt. Je to tam přicuclý jak sekunďákem." "To bude fakt čurina, to nekemu dotlačit na domašov, hážu těžký těšany!" vařil Jura.

Dyž si borci do holpeca helfli tym, že Jura čapl futra a ti dva gafli šochtlu, siló to ve finišu zmákli, aji dyž Jurovi futra vysadily další ťafku přes budku. Broňa s Milckem buchli na gébiš a přitem se šochtla voctla enem štykl vod kovovýho kontyša, keré ju pila přitahl a voba kamoši se v tu ranu cédali v rozsypaným bincu.

Borci smykovali vágnem horajn po Pekandě azimut Čára, až zahamovali na fleku u jedneho baráku. "To budó koňadry na podatelně čučet jak péra z divana, až tam tu šochtlu dotlačíme," hókl v lochecu Jura a vyhópl z vágnu aus. "Su zvědavé esik ju vůbec budem štond zdvihnót z fusbódny aus," zavařil nakrklé Broňa a vodšpéroval bočmen futra pošťácký káry. "Nevař můru, já to néprv prubnu na sólovku," hókl Jura, zaplul do vágnu, čapl šochtlu, ale nebyl štond s ňó pohnót ani vo cenťák. "Sem ti hantýroval, že pod ňu pichnem dečmen, ale ty néé, musels byt zaséc jednó gómeles!" vařil dál můru Broňa. "Nebyť chytré a rači mě vysaď helfku!" "Prubnem to čapnót za ten špagát, kerým je to přemašlený." Voba čapli špagát do tepléch a začli se šochtló casnovat. Ve finišu ten magnetické kvicht zahlásil konečnó a aji s borcama valila luftem z vágnu na tratec. "Enem dófám, že sme to nerozšalovali, ináč ešče drapnem flastr." "Kurňa, šochtla pobóchaná, takéch mět víc, zahlásím z fleku fýrovi padáka," hlásil nakrklé Jura. Čapl šochtlu a vaří: "Val mě vodšpérovat futra vod baráku!" Broňa natyploval sfachčit befel a štrekó se ešče stačil vyhnót kořeňovi, keré tlačil na kolcách ňáký róry. Dyž vodmachloval futra, začul za cemrem řácké randál a nekeho jak bóří na plné céres: "Co to fachčíš, ty pakine, seš pobóchané!" vařil ten kalósek. "To néni moja fela, to ta šochtla potróblá!" házel soráč nakrklé Jura, keré nebyl štond sundat ze šochtle čtyry róry. Broňa mu fofrem doklapal vysadit helfku a čumili, co se šórali vokolo mohli zbliknót scénu jak z filmesa vo Čeplinovi.

Asik po čtvrt hoďce různéch pasovek valili borci po chodbisku, kde byly futra, na keréch byla pichlá cetla Podatelňa. "Já tam néprv naklapu na sólovku a hóknu jim, že sme dotlačili magnetickó šochtlu, tak ať si dajó majzla. Voni tam majó ten železné ponk, to by byla těžká pasovka." zavařil Broňa. "To je gut gómka, val to vošéfovat," zahlásil Jura, šópl šochtlu na lino před futrama, na kerý Broňa vysadil buchec, a zaplul dovnitřka.

"Dobré deň, sme vám dotlačili takó divnó šochtlu, kerá vaří magnetický serpentýny na šecko kovový, tak si déte majzla." "Si fachčíte čurinu, néé?" hókly fest vypleščený koňadry a házely těžkó diviznu. "To néni čurina, byla to řácká hokna to dotahnót až semka, vo tym žádná," hlásil Broňa, keré v tu ranu začul na chodbisku ňáké šrumec a Jurovo voláre vo helfku.

Dyž vysmykoval z cimry aus, zblikl Juru šprajclýho pod lavkó a eletrické kolečkové židlofon, keré valil kamsik do dža. Na něm házel sicnu dóda, keré měl v ovarech pichlý sluchátka s ňákým bigbošem a vůbec Juru nečul. Ani negómal vo tym, že se mu šochtla přiheftla zezadu na ty jeho židlochovice. No, než za ním Broňa dotyploval, borec zmizl ve výtahu a byl pali.