Křivé flastr na Špilasu z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Kolik pechfóglů skyslo - nekdy aji feló - ve svéch nélepčích jařinách vegetu v kameňu na Špilasu. Ešče dneska se každýmu, kdo dovalí na čučku do kasemat, na cemru sfachčí řácká husina z tý kosy, ale aji z fedrů, dyž hodijó přemysla nad tym, jakó mlatu tadyk gafli mukli vod bachařů.

Pasovka ale je, že věčinó se ti névěčí sígři kameňu vyhnó voblókem, páč só pálení nebo nekeho podlepijó krupicó. No a potym só aji případy, kdy buchnó za katr kořeně, keří só dobrmani a nikdá žádné voltr neufachčili. Samo litr, že se také levingston sfachčil aji na Špilasu. Kukalo tadyk hafo křívéch pasrů a pakinů, ale tech névěčích štengrbacilů enem trochec. Nekerý konópky semka zabásli enem skrzevá to, že hókli nahlas do placu ňáké valčík, keré neštymoval štatlařském snobálom. Kdo negóme vohnót cemr, dyž se mu mázne befel, musí čítat s tym, že mu ho véšky vohnó na silu. Borec, keré neměl v řepě úplnó pustevnu a ešče k temu hlásil, co na hercně, to na blembáku, to měl v tech oltovéch jařinách fest na levačku.

Špilas by takéch storek mohl vysypat plný kyble. Také osud bévá pro rovinový borce, keří za celé veget nerozhodili sandál ani móše, fest pasové a bez teho, aby na mléně sódce hodil voko na to, esik je džery rovné nebo křivé,ho pila šópnó do kameňa.

No a také levingr uvařili na pechfógla Antona, lonťáckýho jégra. Béval to jungšálské konópek, keré lajfčil s hercnó v goldně. Valdec béval jeho druhé domašov, kamošil ze šeckó zvěřinó a házel hantec s baumecama. Enem, co morgen vodšpéroval auglrolety, až do tý časůfky, co zoncna zahučela za bergle, štatlil po valdecu, kde gómal každé gryml. No, a ausgerechnet von čapl flastr na vosnáct rokenrolů v kameňu na Špilasu a to bez teho, aby na nekeho ufachčil ňákó serpentýnu.

Dyž pro ňé dohrnuly filcky, byl z teho komplet štajf. "To bude asik ňáká fela, šecko bude v cajku, nic pasovýho sem přecik neufachčil!" valilo mu budkó. Doklapali s ním k mlénu, všade humbuk jaxsviňa, hafo nakrkléch ksichtů. Borec z vobžaloby vytasil bríf a lóslal: "Tentok štengrbacil Anton čóroval a mordýroval!" "Si fachčijó čurinu, néé? To hantýrujó vo mně? To přecik néni možný!" Jako každé , kdo má hercnu v goldně a svědomí láčový azůro, gómal naivka Anton, že sódce zavaří, ať mu šópnó pod hébl cajk doličné a potym dyž zgómne, že je Anton rovinové a nemajó na ňé ani kulový, mu vysadijó vopušťák. No, ale potym dyž začul sódca, se mu fedrama stahl gébiš, že by mohl z fleku půlkama štípat dvópětku drát. "Dvě pětky jařin na Špilasu v cimře bez fenstru!"

Anton gómal, že ho šálijó ovary. "Já sem žádnó křivárňu nezfachčil!" zabékal v ponoru na celó cimru. Všici na ňé hodili čučku a unisono špléchli: "Seš křivé pasr a povalíš kukat, vo tym žádné hantec!" V ten chvilec se Antonovi málem zadrhla pikola a už nešpéchl ani měkký f. A nezahlásil nic celéch vosnáct jařin, kerý na Špilasu vodkrótil. Proč enem vosnáct? Mázli mu totiž vopušťák vo dva járy dřívějc, páč na smrtelný betli přiznal barvu na ten lópežné mord jakésik inčí pasr, za kerýho Anton hafo jařin kukal. Byl to skorem mirákl, že jégrmajstr, zvyklé na veget ve valdecu pod blajkecovó voblohó, tak dlóhé katr předéchal. Gómu, že celó tu časůfku v kameňu ho vod teho, aby mu neruplo v budce, držela enem tóha ešče aspoň jednó hodit šontačku po svým valdecu. Anton ale chvilec potym, co mu mázli vopušťák, natahl brka a já ani nekóřím, esik do tý svý valdny ve finálce došmatlal. Gómu ale, že v nekeréch nachtech, kdy moncna fest rumpluje, můžete po chodbiskách na Špilase začut, jak nekdo bóří na plný kyble: "Já sem žádnó křivárňu neufachčil! Felili ste se!"

Už to tak holt na tym světě bévá. Můžete kóřit hantec zvěřiny, aji s baumecama můžete v klídesu zplknót, ale hantýrovat s lidima je nekdy pasovka. Ale hantec s dračmenem je dycky lalapupi, vo tym žádná.