Jak Žanek gafl štígro
Bévalo, nebévalo, za sedmero fabalama, sedmero šmelcama a sedmero vrakáčama lajfčila uprostředka jednyho oltovýho sídlišťa v krpatým kéru 1+0 bez retychu roztyplovaná koc s padynó na tachecu - paní Pobóchaná se svým jungšálovým synátorem Žankem.
Žanek byl fest intelktuálně nesmělé a v řepě měl těžkó pustevnu. Dyž ve finišu hodil mávačku povinný devítijárový blbšůlce na Vídeňce, hodil sicnu domašov na gauč a s tlamó nafólovanó popkecem hókl svý mutře: "Tadyk je mně betálně, vocaď už šunky nikdá nezdvihnu!" A co hókl, to aji ufachčil.
Járy hrnuly pali jak vasr a Žanek byl imrvére vylepené na sténým tymplu. Mutra z teho byla fest v ponoru a dyž jednyho dňa dosmykovala z hokny, zblikla teho nefachčenka zaseklýho na fleku u čóhny, kde byl vylepené hnedkajc, co morgen vodšpéroval auglrolety, nakrkla se a hókla si pod hébl, že se s tym musí neco ufachčit. Vytahla z ajskysně dva šnycle, nedochálované hambáč a ešče k temu šópla do igelitkovýho taškenta z Tesca pár jonatánů, co vysomrovala na Zelňáku. "Je to pasovka, Žany! Taktok to dál nende!" zabóřila na ňé, "Seš líné jak všica v mantlu! Su z teho, jaké si pakin, zralá na šakec! Gafni tadyk ten taškent se sváčó a val do štatlu hodit voko po ňáký brigošce!" Potym Žanka vylifrovala z futer před kér. Žanek házel hapták před futrama jak dylina, házel na ně buchec, ale mutra házela těžké nezájem, tak ve finišu sbalil kramle a hókl si, že to teda prubne.
No, výtah měl krpu, a tak musel valit šórem po schodišťu. Vo dva štoky níž zgóml v eklu zašitýho ňákýho fetyngra. Ten byl ze startu fest vypleščené, dyž Žanka zblikl a házel zvědavó čučku. Žanek hodil stopku a teho fetoša taky sjížděl auglama. "Hážete po nekem voko?" mázl mu dotazník Žanek. Fetyngr prubl na Žanka ešče víc zavostřit zkalený augle a potym hodil chmurkové čuz. "Sem se enem scel nekam zašít, páč venku ščije jaxsviňa," hókl do placu, "Už dva dni sem nešópl za žebř žádnó chálku, su módrové jak pšonské zájezd." "A kurňa, vy ste teda pechfógl!" byl z tý pasovky Žanek na haluzi a už házel čučku do taškenta. Šópl temu fetyngrovi šnycl a jedneho jonatána. "Díkson kemo," byl z teho fetoš fest v pikách, "Gómu že máš hercnu v goldně, to ti musím šópnót ňáké revanč!" Šahl do jedneho kapsířa v zapiplaným mantlu a vytahl z ňé bůra mobilfónů. Čapl do pazóry také růžové vověšené cingrlatama a šópl ho Žankovi. "Tentok si vezni," rozhodil kótky do rohlíka na mordě s vylágrovanéma réčama, "Snáď s tym gafneš štígro!" Žanek na ten prezent čučel jak péro z divana a dyž zdvihl augle, aby mázl děkovanec, byl fetoš pali ..., zmizl jak horké luft nad kastrólem. Žanek teda zaséc sbalil cajky a valil dolajn k futrám.
Dyž házel čekanku na Roli na šalinu štrekó na úřad háčka, mobilfón sebó začl v kapsířu vrtět a vařil bigboš. Žanek ho vytasil aus a zmačkl zelené čudl. "Tadyk Venca Kingál!" vařil z teho cajku ňáké nakrklé pasr, "A ten mobilfón, keré máte v pazóře je mý céry. Vona ho nekde feló zašantročila a je z teho teďkajc fest ve chmurce. Necháluje, neslope, enem bulí a už se vůbec néni štond lochčit. Zacáloval bysem těžkó krupicu, aby se z tý chmurky zretýrovala. A za tentok levingr může ten zadrbané mobilfón. Můžete mně hóknót, kde ste ho schrastil a kolik vám nasypu do kešeně, dyž mně ho dovalíte curyk?" "Nevařte můru, pane Kingál," hókl potróblé Žanek, "ináč se vám zadrhne pikola jak mýmu tatovi. Ten mobilfón mně šópl jako prezent jeden fetoš, že pré s ním gafnu štígro. Ale dyž vaříte, že hóká pane vaší céři, tak já jí ho máznu curyk, dyž je z teho tak v ponoru. Hóknite mně, kde vegetíte, a já vám ho pila dotlačím." Na druhým koncu fónu byl chvilec tichonov, ale potym borec Žankovi hókl ulic a numero hajmu. A tak Žanek valil na prohazuňk, páč, co si budem hantýrovat, sténak neměl žádnó inčí hoknu.
Štreka byla fest pasovka, páč ze šaliny ho vylil štiplístek, že valil na černotu bez flósku, a tak musel valit šórem.
Klapal přes parkále nafólovaný vágnama, pod mostiskama a přešvimčil Švarcavu. Dohrnul řácké fukéř a régensburg, a tak byl Žanek durchcumdurch mokré jak kirchnová ratyša. Štrekó ho scel zagřufnót jeden módrové čokl a v Augecu mu veveřica s fištrónem šlohla šlusové šnycl, dyž ho scel pod baumálem hodit za žgraň.
Žanek už byl chvilama komplet vyfluslé, ale hókl si pod fifku, že zatne kelcny a tutok mixnu s počágrem vybóchá v goldně. A tak ve finišu házel hapták před betálnó haciendó na Žluťáku, kerá měla ranu jak krpaté zámoš. V tym zblikl v jednym fenstru koňadru vohákló ve švarcový šolně s chmurkó v ciferníku. Byla to tutová feškoc, že se z ní Žankovi v tu ranu našpónovaly džanky. Vona ho nezgómla a čučela kamsik do dža. Z jejich láčovéch auglí hrnula pródem slaná vasrovica.
Žanek se zretýroval a pila valil k futrám, aby té kocandě vysadil helfku. "Céro pana Kingála!" hókl do placu hnedkajc potym, co rozglábil futra vod její cimry a jak divoké fukéř vtrukl do vnitřka, "Už nemusíš bulit, páč sem ti dotlačil to, z čeho si tak v ponoru." V ciferníku měl pichlé ksicht goldnovýho rajtra na hatatytle a mázl jí do klepeta růžové mobilfón. "Fakt díkec, ty pakine, ale já su v ponoru, kvůlivá inčímu levingru a vo tym tata negóme!" hókla ta debrecínka. Žankovi, aji dyž mu koc nehópla z fleku vokolo krkovice, začly fajrovat létka a plašit homóny. "Vo čem to hantýruješ?" mázl jí dotazník. "Já ráda semotamo narvu krupicu do matů!" hókla havaj, "Ale feló mám poslední časůfkó fest smolu! Prodrbala sem hafo dublonů a ten pasr, keré mně ty love pučil, sce, abysem mu je ešče dneskajc navalila curyk, ináč mně rozhodí sandál. No, ale já žádnó vatu nemám!" vařila Žankovi s chmurkovéma auglama a sušila hébl do šnuptychla. "Ten kořeň, co mě vyplázl plonkovó krupicu je těžké ramloň. Hókajó mu Dračmen a už si na mě brósí kelcny!" zahlásila fest vyhukaná koňadra. Žanek v tu ranu začl házet macháčka a hlásí: "Nemňé fedry, hókni mně, kde ten Dračmen kempuje, já to s ním dohókám!" Dyž mu to koc nabonzovala, sbalil kramle a klapal pali. Dohrnul k paluši, kerá měla nad futrama pichló cetlu "Dračmenův kér" a vtrukl do vnitřka. Byla tam tma jak v pytlošu, enem semotamo na ňákým ponku pichlá svíca. Než se mu v tý tmě zretýrovaly augle, hodil Žanek párkrát tlamu vo zaparkovaný židlofony, ale ve finišu zblikl vazbiča v eklu cimry, keré tam šeckému bačoval. Byl to fest korbič, klepeta komplet pokérovaný saméma dračmenama. Augle mu šajnily jak fajer, ale Žanek z ňé neměl fedry. Gómal vo tym, že esik sce tý kocandě helfnót, musí temu štengrbacilovi vysadit mixnu. Hópl na Dračmena a začla těžká mlata. Ve finišu to bylo v goldně a Dračmen vypláclé cemrem na linu skuhral, ať Žanek na peckovačku hodí stopku, že tu sekeru tý koňadře smázne. Žanek zaséc sbalil kramle a jak řácké geroj typloval curyk za Kingálovó céró, kerá už špizovala fenstrem, kde se tak londá. "Tys kvůlivá mně vysadil temu Dračmenovi bubeníka?" hókla komplet na haluzi, dyž vtrukl do její cimry. "Seš betálné borec!" hókl vod futer mafoš pan Kingál, "Rychtyk také ramloň by se našé familce hodil," a mázl Žankovi nabídku na hoknu, na keró Žanek fofrem kévl.
Vod týtok časůfky vegetil Žanek na kéru u Kingálů a bez blbéch žgryndů vysadil mlatu každýmu, na keho mafoš Kingál nebo jeho céra hodili kolkem.
Aji Žankova mutra z teho byla v plusu, páč za tu fachu čapl betálnó krupicu a kaufl jí láčové novodur kér ve štatlu. A tak bylo ve finálce všecko v goldně a esik Žanek ešče déchá, fachčí tu levó hoknu pro Kingála doteďka.