Jak (ne)sfachčit čórku v báni

Tak, naposleď nabrat héblem luft, protahnót haxny, vytahnót spadlý džanky pod vanu a futrama vtruknót dovnitřka. A kurňa, schody, po tech se bude pasově zdrhat. Možná sem si měl néprv zrekognoskovat terén, ale co se dá fachčit. Neměl sem volnoběh časůfku.

Kódl jednyho dňa morgen u chálky povařil budku nad svým vegetem a hókl si, že taktok to dál nende. "Musím schrastit víc krupice!" Ešče sice negómal, co si za ty love kaufne, ale mutra mu dycky tlačila do budky, že esik sce mět láčové veget a byt ščastné, musí si pozichrovat špicovó hoknu, kde vybóchá hafo rantálů. A páč Kódl kóřil, že néni ščastné, bylo to asik tym, že má ve šrajtofli kulový. Dyž ale dohrnul za svým fýró ve kšeftě s flaksó se somrem vo věčího beróska, ten mu na to pila vysadil stopku. "Je to pasovka! Lidi chálujó enem erteple, špagézle a vegošský války. Flajšnu poslední dobó skoro nikdo nekaufčí, všici špórujó. Už teďka hrnem kšeft na sekeru a vodkévat ti víc lovů nésu štond bez teho, abysem valil vyčórovat báň nebo zichrotechnu."

Kódl nad tym házel přemysla a hókl si, že je to betyš gómka. Ve filmesech zgóml, že v báni je dycky hafo krupice, že by to ani za půl kila járů nebyl štond našpórovat. To by na startovačku láčovýho lajfu mohlo byt v ókeju.

Pučil si teda v haklbery veliké mesr, šópl si ho za džanky, doklapal na Frajplac, kde vo jedný báni gómal, páč si tam půl járu curyk scel ufachčit účet. Feló mu na to tehdá ale hodili kakáč, páč po něm sceli, ať tam ze startu nasype krupicu, aby se z teho mohly zalepit boční cálovačky za vedení účta. Dyž na koc za fenstrem vytasil z kešeně stravenky na chálku, hókla mu ať rači pila praská do dža.

Dyž teďka házel hapták uprostředka tý óbrcimry a začul šeptané hantec šeckéch lidí, co tam doklapali hodit somr vo love, rozklepaly se mu fedrama vanilky. Čapl peří, že na ňé všici hážó čučku a hantýrujó vo něm, že je fest čudné pasr, keré na ně sce uvařit ňákó serpentýnu. Asik to bylo skrzevá to, že si v tym fofru nechal vohákló tu zaprasenó řeznickó zástěru vod malinovky, keró nosil imrvére, a to aji do paluše na škopek, páč mu betálně zaflignila jeho veliký bendžo.

Dyž házel voko po cimře, v každým eklu zblikl na vandně ňáký švarcový cajky. V tu ranu mu docvaklo, že to só kamery, augle, kerý na ňé hážó interes a šecko gómó. Ňáká kocanda za přepážkó Kódla zblikla a začla ho sjíždět jodovkama. Kódlovi začla byt fest hicna a měl vorosený čelisko. Hodil čučku ze zamřížovanýho fenstru aus na ulic a v tu ranu mu cvaklo, že také čuz bude vařit z fenstru, až ho šópnó do kameňa. Štykl vod ňé Kódl začul buchnót štempl, vo kerým gómal, že je to sódce na mléně, keré mu zrovna mázl flastr na elektrické židlofon. Házel přemysla nad tym, esik za ním do kameňa doklape na vizitačku jeho mutra. Bude na ňé házet chmurkový augle přes klustó skleněnó fošnu a nešpléchne ani ň, páč co hóknót borcovi, keré za chvilec povalí tlačit mraky.

Néé, totok se nesmí sfachčit! Enem skrzevá to, že scel byt jednó ščastné, že má hafo krupice, by ho šópli do dubovýho spacáku? Třeba by mu vysadili pardon..., néé, leda kulový. Ale třeba by přimhóřili auglu, že by kukal do finiša vegeta v kameňu, dyby třeba nekeho nabonzoval za ňáké levingr, valilo mu budkó.

K vybobkovanýmu Kódlovi se domóňal sekurityboj a mázl mu doztazník, esik je šecko v cajku. Kódl hópl na henkle a zavařil těžké somr: "Sím vás, nebyla by tadyk pro mě ňáká hokna za gut love?"