Havaj na luft

Pár metrů temu curyk sem po hafo járech na jednym tymplu v hokně švihl svýmu fýrovi léstro s výpověďó. Z tý imrvére sténý fachy mně už valila budka šédrem a byl sem pomaly zralé na šaškec.

Vo tym žádná, že si šecky nefachčenka a nixmochři u nás v hokně vodfókli, že už jim nebudu funět za krkovicu a sfachčili mně šlusovó spářku. Gafl sem aji dva prezentový cajky, vo keréch sem gómal, že mně je buchli za to, že už konečně praskám do dža, než že by z teho mýho vodchodu byli ve chmurce. Prvé prezent byl cajk na měření hercnovéch bóchanců, dyž borec fachčí ňáký sportovní války. No, už mám natočený ňáký járy na tachecu a vo tym žádná, že na tytok numera si musím dávat majzla, aby se mně nazadrhla pikola nebo aby mně budka nezahlásila konečnó. Tym druhym, ale hafo betálňéším cajkem, keré sem teda v ten chvilec nebyl štond řácky vocenit, byla špicová nafukovací kobra.

No, čučel sem na to jak péro z divana, šici vokolo vařili lochec a já sem nebyl štond na to nic špléchnót a tak sem enem rudé jak paprika zahlásil dikson a gómal sem nad tym, co s ňó mám sfachčit. Prvé vál, keré mně blikl dóznó byl, že ju vemu sebó na chatu, až se povalim cédat do rybeca, páč negómu švimčit, a že by mně ta havaj na luft mohla vysadit helfku, abysem nenahodil ve vasru ťuhýka. Potym sem ale vygómal, že by to byla tutová pasovka, páč se tam cédajó aji kindoši, a ešče by mně nekdo vysadil bubeníka, že su ňáká pobóchaná mošna.

Dyž sem ju prvně dotlačil na domanín, hnedkajc sem do ní natlačil luft, abysem sem zblikl, jaký má betálný štýlko. Už bildna na šochtli hókala, že vevnitřku je špicové kocór, ale dyž sem ju vytahl aus a zblikl, byl sem z teho fest na haluzi. Gómeles, keré vygómal tutok kobru byl tutové Pikaso, páč z matrošu, z kerýho se normiš fachčijó cédací kola pro kindoše, ubóchl špicovó debrecinku, kerá měla štýlko a ciferník rychtyk jak Pamela Endrsnová. Antická kiloška Palas Athéna by protivá ní rači házela skovku v eklu cimry, takó měla betálnó fasádu. Co byl ale névěčí laláč, že se mně z ní začly těžce plašit hormóny. V ciferníku měla buchlé také rajcovní kukuč, že sem z teho nebyl štond gómat vo ničem inčím, než jak ju vohnu přes ponk.

No, ve finišu sem s ňó prubl na domašově šecky války, kerý šrajbčili v návodě a potym aji ty, kerý mám za ty járy v repecu. Musím vám špléchnót, že sem do ní začl vařit těžkó lověnu, sténě jak hafo méch kamošů, kerym sem hodil zvadlo, aby se na ňu dovalili špiznót. Každé deň v novodur hokně sem vařil těžký těšany, až dovalim na domašov, máznu jí lóbanec a vodtahnu jí do šláfcimry.

Ve finišu se mně hodil aji ten cajk na měření hercnovýho bóchání, keré sem si dycky rači buchl na pazóru, aby se mně z teho nezasekla pikola, dyby sem se u teho moc roztóžil.

No, ale jak má každá merchna finále, tatok měla taky šlus. Jednóc, dyž sme byli zrovnajc v nélepčím, krpó ji ušel luft. Na cemru se ji provalila lochna a už stym nešlo nic sfachčit. Anča se mnó furt vegetí na kéru, ale mám ju připichló na vandnu nad betló. Ciferník má sice furt betálné, ale štýlko je v kélu a musíme teda vařit už enem platonickó lověnu. Hážu dófačku, že až jednóc zaséc zavařím v hokně konečnó, budó mět borci z háku sténé betálné nápad a buchnó mně jako prezent novodur Anču, s keró sfachčím hafo čuriny.

Tymtok hážu těžké děkovanec mém bévalém kolegom a vinšuju jim, aby si z nich taky uvařili lochec, až povalijó z hokny pali, a voni potym gafli takové betálné prezent, páč nic lepčího sem za celé veget neprodéchal.