Goldna na Veverský gracně z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka
Ve Štatlu néni nikdo, kdo by nekóřil, kde je Špilas. Tutok gracnu ešče nikdo nikdá nevybóchal. Pozďéc to béval krym, z kerýho měli všici těžký fedry. Je pichlé uprostředka Štatlu na berglu. Málokdo ale byl hodit čučku za Štatl, kde je za Priglem pichlá Veverská gracna. Můžete tam valit hodit voko třeba po vasru na šífu.
Veverská gracna v oltovéch časůfkách hókala pane řádu Templářskéch rajtrů. Ti byli tak ve vatě, že se to pila začlo eklovat fanóšskýmu kingálovi a svatýmu fotrovi. U Frantíků, kde měl řád rajtrů zašitó névěčí krupicu, na ně ušili těžkó podělávku. Mázli jim na scuky šlusové befel a hafo rajtrů valilo tlačit mraky ve fajru jak Žanek Husové. Aji na Veverský gracně borci čapli fedry, dyž ten cunt čapli do ovarů. Kingál Venca trojka jim scel šecku naškudlenó goldnu a briloše začórovat, aby měl na beróska pro svuj óbrregiment vojclů. Ale templářští kóřili mapu a Velmajstr mázl befel...
Ve šeckéch lontech vokolo gracny vyhópli ze zafligněnéch kár templářští rajtři a hodili buchec na futra každý pastóšky, keró zblikli. Každé jungšál a namusklené borec musel valit na silu s nima. Vytahli je z betle, přes augle jim mázli švarcové šnuptychl a vodtahli je pali. Ve familkách bylo tehdá hafo muter v těžkým ponoru. Málokerá koc čítala s tym, že ti kalósci ešče nekdy hodijó navrátila na domašov. Štígrem ale dohrnuli za pár dňů curyk aji s řácky naditó šrajtofló. Byli komplet vyfluslí, s bledým krupónem a nešpléchli ani ň, co fachčili.
Vo hafo járů pozďéc, dyž už byli templářští rajtři dávno pali, se to prolátlo. Kořeni pré hoknili jak brazilci ve sklepiskách na Veverský gracně, kde móglovali tajduf cimru, keró potym rajtři nafólovali až po dekl goldnó a brilošama za dlóhý love. Borci, keří tentok valčík prolátli, pré do roka a do dňa natahli brka a nikdo nekóří, jak si pro ně zubatá dohrnula.
Aji přes šecky serpentýny, kerý na ně křivý borci uvařili, byli templáři fest pálení ajnštajni a dodneška nikdo negóme, kdo zacáloval krupicu vrahoňovi, keré poslal tlačit mraky kingála Vencu.
Góme se enem to, že ňákó časůfku před tym mordem hodil scuka Velmajstr s abatyšó z tišnovský kirchny a betálně s ňó vykéval. Nahókal ju do teho, aby mázla kingálovi jako prezent dvánást silbrovéch sošmenů, že jí to potym zacálujó. Dyž před kirchnu dosmykovalo nekolik žebřiňáků s hajtrama, abytyša ešče nekóřila, že kingál už valil čuchat divizny vodspoda. Borec, keré tem stěhovákom šéfoval, hókl, že kingál Venca mázl befel, ať mu švihnó ty sošmeny na káry. Dával si u teho echt majzla a měl kapucu přes budku, aby mu nikdo nebyl štond hodit čučku na ciferník. Káry aji s tema silbrovéma sošmenama vodklapaly švuňkem do dža azimut Veverská gracna a už je nikdo nikdá nezblikl. Tech dvanást sošmenů je pré nekde zašitéch na gracně dodneška. Hafo kořeňů po tý goldně házelo čučku, ale byla to dycky pasová hokna. Gracně járama valila fasáda do kopru, ale vo svým tajduf valčíku nehókla ani měkký f.
V posledních jařinách jí ale zaséc ladijó fasádu do rychtyku. Dyž vo tym hantýruju, byl bysem v plusu, dyby sem tam mohl zaséc zalítnót hodit voko. Asik kóřím, kde by ta goldna mohla byt zašitá. Byl bysem v ponoru, dyby ju ňáké štengrbacil začóroval, páč poslední časůfkó sem zblikl ve Štatlu hafo čudnéch pasrů s kapucó na řepě, co nescó, aby jim nekdo zblikl ciferník. Déte na můj dračmenské hébl.