Fusec

Fusec je celohródové fenomén. Néni nic betálňéšího, než házet čučku na dvě pětky nagelovanéch borců, keří trtajó za vajsovó mičudó.

Za ty járy, co se fusec špílčí, se ubóchly aji inčí fusecový disciplíny, jako só "Frýstajl", kdy borci s mičudó žonglujó v luftě, hážó si ho za krkovicu a vařijó s nim samý špicový cirgusácký numera. Další fusecový války só třebas plážiskové fusec nebo cimrové fusec. No a tentok cimrové fusec sem začl na průmce špílčit.

Jednóc za mnó dosmykoval náš učitelské těláku. Hókl mně, že háže čučku po borcách, kerý by sceli špílčit cimrové fusec za bódové tým. Na tym by nebyl žádné voltr, dyby sem nebyl na fusec lautr móka, tutáč névěčí z celý bódy. No byl sem z teho fest ščastné, tak sem mu na to hnedkajc kévl.

Vo tédeň pozďéc se scukla v tělárně doholpeca celá naša novodur sajtna. Ve finálce doklapal učitelské těláku vošolněné v teplometnéch hóznách a mikči jak z všesokolskýho scuku a s píščalkó vokolo krkovice.

Hókl nám, že kapoš týmu bude Jura Horák, pasr, kerýho podlevá jeho fósiskama zarostlýho ciferníku museli vylit z prváku už némíň třikrát. No bylo nás tam hafo a tak učitelské vygómal, že ten kdo neklofl z těláku v pololetce jedničku, ať valí pali. V tu ranu sme tam zvostali enem tři a to bylo zaséc málo. Z hecu sme teda mázli tázanec dvóm kobrám, kerý tam dovalily hodit čučku na fešný borce, esik to nescó s nama prubnót. Vony na to kévly, ale byl sem z teho v těžkym ponoru, páč do mičudy gómaly kopnót lepšéc jak já.

Prezenčka naší sajtny teda byla: Já, Denča, Simča, kapoš Jura Horák, kema ze třídy Kuba, muj nélepčí kema Peťan a Karlos, kerýmu sme hókali "Šaškec", páč dyž sme nešpílčili podlevá teho, jak po nás scel, házel takó bóřenó, že byl zralé na šaškec.

No trenál začl a my sme hodili rozparglovačku na dvě sajtny. Já s Kubem sme špílčili v útočný lajně. Kapoš Jura špílčil protivá nám a házel hapták v kase jako góloš. Vařil z nás těžké lochec a vyštengroval nás tym, že čapl do pazór cajtung, v kerým si lóskal, páč gómal, že každá naša rana na kasu bude sténak fela.

Asi po pětce minut špílu sme čapli ovarama, jak Šaškec bóří, že sme uplný lamy, ať rači zbalíme kramle a valíme pali nebo se mu zasekne pikola. Hókli sme si s Kubem, že na ty jeho pasový žgryndy hodíme kakáč a budem flignit, že ho nečujem.

No Kuba mě vysadil špicové pas před prázdnó kasu, ale ta se v tu ranu zcvrkla z dvó metrů na dvě pětky cenťáků a mičuda valila luftem do dža. Šaškec mě málem vysadil bubeníka. Štryclu měl rudó jak po tédení spářce, že nésu štond vygómat, jakto, že mu z teho nerupla hercna.

Vo chvilec pozďéc Šaškec felil kasu nemlich sténě jak já a hókl enem, že aji tesařské majstr je štond se nekdy mignót. Dyž nám ale Denča se Simčó šópli do kasy třetího fíka, Šaškec na koleniskách házel somr Velkýmu kilošovi, aby už s nama nemusel špílčit. Velké kiloš ho musel tutově gómat, páč Šaškec čapl švihadlo jak sviňa a musel trtat na retych.

Učitelské těláku byl z teho špílu v takym ponoru, že bóchal gebeňó vo kovovó róru a békal: "Proč zrovnajc já musim mět v sajtně taký mošny!"

No špíl sme prodrbali, páč nás ty dvě koc roznesly na kopytách. A to byl finiš naší bódový sajtny v cimrovym fusecu.