Flastr za voltr z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka
Storka, keró vám scu teďka hóknót, se sfachčila štykl štreky vod tymplu, kde už hafo járů v klídesu vegetím přibóchlé na laťákách. No, hantýruju samo vo oltovým rathausu, páč su ten krokóš a tentok rathaus by mohl hantýrovat hafo storek, ze keréch by byli na haluzi aji borci z oltovéch merchen.
Hóknu vám storku vo dvóch štengrbacilech a šašmenech doholpeca. Temu prvýmu hantýrovali Boro a béval šašmenem kajzra Zikmunda. Na tehotok kajzra byli fest nabróšení borci ze sajtny Žanka Husovýho a rychtyk voni jednyho dňa čapli Bora za flígr. Šašmen byl ale hlava mapa. Svéma fórama a čurinama řácky vydrbal s kořeňama v kameňu a voni mu mázli vopušťák, aby mohl klapat po štatlu. No, von jim za to na revanž nic nemázl a ešče s nima vykéval, vo tym žádná.
Boro, kudyma štatlil, vařil budku, jak tem pakinům sfachčit dejaké voltr a jednyho dňa haluzó vyšpizoval, jak scó Husáli rozhodit štatlařům sandál.
Druhýmu šašmenovi a ešče věčímu štengrbacilovi hókali Hás. Von béval štatlařská véška. Moc gut si teho pakina pamatuju, jak se pode mnó krótil tym svým vosulcovaným štýlkem. A ausgerechnet tentok Hás mázl slibotechnu Žankovém ramloňům, dyž mu zalepijó řáckó krupicu, že jim vodšpéruje futra hradbisek a hodí jim zvadlo na mlatu dovnitřka.
Jak sem hókal, haluzó to v paluši vyšpizoval Boro a pila to valil bonznót na rathaus. Měli ste zbliknót teho Hása, dyž ho benga čapli za flígr. Bendžo a gébiš měl stahlé fedrama a dyby mohl, typloval by pali jak zajoch. Na mléně na ňé byli tak nakrklí, že čapl flastr na živágo zazdění do rathausový vandny. Enem ciferník mu z tý vandny nechali čóhat a ten se mu tó hrůzó scvrknul, až z ňé byl gryml. Dyž na ňé dovalíte na ulic Mečovó hodit čučku, budete z teho fest na haluzi a už nikdá žádné voltr nazfachčíte. Ale to zazděný Hásovo bendžo bysem vám nepřál začut. Po nocách, dyž je echt klídes, můžete lapnót ovarama, jak mu v tym bazéně škruntá vod módru. A taktok by měli dopadnót všici borci, keří na nekeho jedó serpentýny.
Ani šašmen Boro ve finálce nebyl v goldně. Štatlaři mu na revanč za ten bonzbríf mázli betálnó hajtru a rajtršolnu, jak si vydyndal. Rajtr z ňé ale nikdá nebyl. Dyž hodil navrátila na domašov, kajzr mu na ty cajky pila mázl červenó kartu a šópl mu curyk na fifák šašmenské hébl. "Nefachči ze sebe ešče věčího pakina, než co ti vodkévu!" špléchl Borovi. Po týmtok voltru pré už s ním nikdá nebyla taká čurina jak předtym.
A pokavaď hrne vo mě, rači vařím budku vo inčím štatlařovi Hásovi. Křestním mu hókali Hugo. Betálné borec z tohotok kilojáru. Semo tamo tentok láčové kalósek štatlil pode mnó a dycky z ňákó špicovó debrecínkó. Ani dračmen by se taký láčový štykle flajšny nemusel upépat. Z tehotok Hása se járama sfachčil betálné komedoš, kerýho gómó po celym glóbusu. A bylo vod ňé betyš, že finišové flek, kde svůj veget vodpískal, je náš Štatl. Esik ste ho gómali nebo ho nekdy zblikli ve špizně nebo tyjátru, valte mu máznót na šimické žiďálské krchov gryml. A hoďte mu vode mě řáckó zdravicu.