Fedry z kelcnařa

Tatok storka se ubóchla ešče v méch jungšálskéch járech, kdy sme šňupali chytrý války na základce.

Všecko se sfachčilo vokolo mýho kemy Jarina, keré se mnó házel sicnu v jedný lavici. No byl to ešče věčí pechfógl jak já a to už byl řácké majstrštyk.

Jednóc za nama dovalil tříďas a vaří: "Zétra se narychtujte, povalíme celá třída do holpeca na čučku ke kelcnařovi." Všici z teho byli těžce plusově proladění, že se ulejó z bódy a vubec nikdo z teho neměl fedry, vo tym žádné hantec. Randál kelcnový boschky a békání teho pechfógla, keré tam háže sicnu je normiš vál, keré musíme všici prodéchat. Teda enem pro ty borce, kerém starý medvědi a zichrotechna nezacvakala lepčího kelcnařa za dlóhý love. Takym borcom sme hókali "bichlaři", páč na kelcnařa měli vopušťák, enem si lóskali v bichli a házeli čekanku až povalíme curyk do bódy.

No a sme curyk u Jarina. Ten měl z kelcnařa tutový fedry, věčí jak my všici do holpeca. Jarin už štrekó do špitlu békal, a dyž sme doklapali na tympl, byl s nim těžké levingston. Tříďas vytahl z kapsířa notes s ménama a valilo se podlevá abecedy. Jasné vál, že Jarin byl až finišové - Zavadil, holt pechfógl.

Ešče nebyl na place u kelcnařa ani třetí pasr a Jarin se už klepal, jak dyby tam byl kosigin dvě pětky celsiusů pod čaró. Házel sem na ňé čučku a vařil čekanku, jaká pasovka se ešče sfachčí. No trvalo to enem chvilec a dyž tříďas s nekym házel hantec, Jarin se zdekoval pali. Na sicně po něm zvostala enem aksinda a von se zašil pod židlofon. Negómu, jak to sfachčil, páč mně hnedkajc gebeňó prolítla vzpomínačka na takovó tu gumovó koc, kerá se v cirguse zmákne nasókat do krpatý šochtle a aji ta by byla protivá Jarinovi hovno model. Fedry só totiž tutové vál, jak sfachčit to, co ináč néseš štond sfóknót ani za goldnový chrochtadlo.

A potym se sfachčilo to, na co sme všici do holpeca házeli čekanku. "Jarine, si v lajně, val!" hókl tříďas. Zavařil to ešče jednó a začl špizovat, kam se ten Jarin zdéchl. "Jarin asik chybí," prubl sem mu vysadit helfku (a tym pádem mu zachránit veget). "Co na mě valíš serpentýny, dyť sem vás do holpeca všecky dvakrát zrechnil a Jarina mám v notesu vodčmárnutýho, že je tadyk!" bóřil tříďas.

No potym ho zblikl zapasovanýho pod židlofónem, čapl ho za klepeto a scel ho vylifrovat aus. Dyž byl Jarin zaséc horajn, nabral azimut futra a trtal pali. Tříďas za nim vzal čáru a byla z teho hoňka jak v amíckém filmesu. Na tratecu ho ale čapl za flígr a vodtahl ho curyk do čekárně.

Na to, v jakym byl Jarin těžkym ponoru, mu budka fachčila betálně. Vyškubl se tříďasovi z klepet a zamachloval se na retychu. No nebyli sme tam prvně a tak sme gómali, že je na tym retychu enem krpaté fenstr s mřížó, a tym pádem Jarin néni štond z tama zdrhnót. Tříďas prubl na Jarina aji šelijaký medový války, aby ho z tama vylifroval, ale Jarin mu na to házel těžké kakáč. Ve finišu pro nás musela dovalit inčí uča, a s tó sme klapali curyk do bódy.

Jarin dovalil asik za tři hoďky, že pré s nim nebyl žádné hantec, a k temu kelcnařovi snáď nekdy doklape se svó mutró.

Zrovnajc hážu sicnu v čekárni u kelcnařa už pro dospělý borce a chlámu se nad tó storkó. Hážu čekanku už ňákó časůfku, páč je normiš, že u felčarů nikdá nic nevalí švuňkem.

Za chvilec z futer hodila špíz švica a hlásí: "Soráč, ale dneskajc nám vomaródila kelcnařka, ale už dosmykoval inčí kelcnař, keré vám na réče hodí špizuňk.

Dyž byla ve finálce lajna na mně a vtrukl sem do futer, augle mně hlásili těžké voltr. Na felčarskym židlofóně házel sicnu Jarin. "To mě jebni přes budku, von je kelcnař." Chvilec sem nebyl štond nic špléchnót, ale potym sme házeli lochec jak za fósatéch járů.

Hókám mu: "Ešče furt hážeš skovku na retychu?" A von vaří: "No enem nekdy před stařkó." Hodil mně čučku na réče, zblikl pasové kelčák a hlásí: "Juro, to bude v cajku, neměj fedry." Tak sem zaséc hodil těžké lochec.