Faetón podlevá Edy Petiškovýho

Před dávnéma járama bylo normiš, že kiloši špacírovali po hródě a měli vodlitky s babáčama, páč ty z teho byly dycky v plusu.

Faetón byl šropál kiloša zoncny Héliosa. No dyž to jednóc hókl kamošům v paluši u škopku, házeli z teho těžké lochec, že na ně valí křivý serpentýny. No vo tym žádná, že se Faetón nakrkl, hókl svý mutře, že si nenechá vod nikeho házet kokyno na budku a povalí za tatem pro cajk doličné.

Nabral azimut na východ, klapal vod štatlu ke štatlu, až dosmykoval k zoncnový gracně na hrubym berglu, kde vegetil jeho fotr Hélios.

Ten každé morgen valil na dlóhó štreku přes celé glóbus ve svym zoncnovym vágnu, keré tahly betálný zoncnový hajtry. Hélios byl plusově proladěné, že za nim jeho voplégr dohrnul a hókl mu, že mu za to buchne ňáké prezent. Faetón hodil somr, esi by tata nemohl dosmykovat k nim do paluše, aby mohl před kamošama hodit machra a nebyl u nich už nikdá za móku. No tata mu špléchl, že na chujoviny néni štond vyšpórovat časůfku, páč je celé deň v gébišu a večír je utahané jak sviňa. Ať teda Faetón vygóme inčí válku.

Faetón chvilec vařil budku a zahlásil, že by scel prubnót tatův zoncnové vágen. Héliovi se to ponéprv eklovalo, páč Faetón nemá noty ani na tříkolku, ale nescel mu vysadit stopku na dva vály a tak mu na to kévl. Fotr mu nabušil do gebeně chytrý války, jak s tym cóvat, kde só blinkry a jak hantýrovat s tema hajtrama, aby nevalil moc po hródě ani moc v horajn nad mrakama.

Startovačka štreky byla v ókeju, ale dyž hajtry zblikly, že za kolečkem sicní inčí borec, splašily se jim kopyta. Slítly dolu těsně nad africkó hródu, vasrovica začla syčet, všady se ubóchla póšť a všeckym borcom z teho zčernali budky. Potym zaséc vylítly hafo horajn do nebála. Faetón z teho vágnu hodil bandžidžamping bez špagátu a páč neměl ani vrchlík, rozhodil si fest sandál vo hródu a valil pod drn.

Jeho tata Hélios z teho byl v těžký chmurce a od týtok časůfky až doteďka mu každé morgen valí z auglí vasrovica. No my temu hókáme "rosa".