Čokoška

Je to jak ňáké fet. Gómete vůbec, co se mnó ta čokoška fachčí? Enem tak mýrnix týrnix háže leháro na ponku a hóká: "Pocem, pocem, gřufni si!" No ale nekdy néni na ponku, ale je zašitá v šufleti. Špílčíme doholpeca taký války na skovku. Vona se nekde zašije a já ju nandu. A natlačím za žebř. Potym ju trochec pohópám v bauchecu a vyplknu ju curyk na hródu sice v origo kolóru, ale s tuty inčí fasádó, ale vo tym rači nekdy indy.

Já tu čokošku fakt chálovat nescu! Ale vona je těžké štengrbacil. Je všade. V kšeftech, na domašově, v hokně, no ta ludra je dycky rychtyk tam, kam hodím čučku.

A teďkajc vygómala novodur flignu, jak bude teho Mikuláša. Čenžne štýlko do tech čertisek, mikulášskéch a andělskéch zabastlenéch do alobala a góme, že ju nenandu. Ale to se felila.

Taky góme hodit skovku do vajnachtovýho kalendářa a ešče tam pichne numera. To abysem gómala, kolik jí za deň su štond natlačit za žgraň.

Rači ani nevařím budku nad tym, co vyšpekuluje za levý války na vajnacht. Von je totiž vajnacht pro ňu jak dělané. Je skovaná ve vozdobách a šelijaký sladký srajdě. Góme, že na vajnachtový jedli bude házet čučku až do třech kingálů. Ale kulový. Půlka zmizne jak šrajtofla na Cejlu ešče na štědré večír. Ešče, že nésu sama, kdo se s tó čokoškó mixní.

Můj staré čokošce taky góme řácky zatnót tipec. Ale tym se ten špíl z čokoškó trochec komplikuje, páč ju nésu štond nikde zbliknót. No nikde kurňa. A to hážu čučku fakt všade. Ešče, že máme za barákem samošku. Tam se totiž čokoška néni štond švuňkem skovat, dyž tam pila naklapu. Tuty je to tym, že do teho kšeftu vtruknu jak divé fukéř.

No..., hodila sem přemysla, že na tu ludru hážu kakáč. Ať si vaří medový války, jak sce, já budu chálovat enem vegošskó chálku, vo tym žádná. Jasné valčík, že budu po tý betálný hnědý srajdě fest chmuřit. Scela by ke mně hodit navrátila, ale já si imrvére vařím pod hébl, že má smolíka, dyž už sem si na ňu vysadila červenó kartu.

Aji můj staré ju přestal tahat ze kšeftu na domašov. Ani tu s vorglama nedotlačil, kurňa. Začíná mě trochec hryzat svědomí, taktok tý chuděře zašpérovat futra ze dňa na deň. No aby nezačla třebajc gómat, že su na ňu nakrklá nebo že se mně ekluje, a já do ní přitem vařím takó řáckó lověnu.

Akorát si vod sebe musíme uvařit trochec vofrk. Tak už to bévá. Gómu, že za ňákó časůfku sténak máznem scuka. Až shodím ňáký to kilčo z bendža.

Ale néni to žádná čurina, imrvére ju mám nasáčkovanó v budce a to aji dyž šlófčím. Nekdy mám aji haluze, že na mě háže voláre ze zašpérovanýho šuflete. Ale fachčím, že ju nečuju. Radějc zakósnu jonatána z misky na ponku v kuchči. Čokoško, hukni si! No to jabko zaséc tak betyš néni, ale ináč to nende.

No jo, ale to bysem nesměla mět zítra malé radovanec. To mě staré beztak ňákó čokošku šópne. Možná si teda kósek gřufnu. Enem tak ze zdvořilosti ju vokoštuju, aby nebyl nakrklé. Ale enem jeden kósek, vo tym žádná, čestný pionýrský...