Časůfkové curykvergl z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Sténak jak je temu dneska, že po hajmech štatlijó pucovat choroše šmédi a cpó jim pod hébl dreky za dlóhý love, klapali ve středověkéch časůfkách po hródě švorcový mnicháli. U lojtny prubovali hodit somr vo love nebo vo cajky, kerý by potym střelili, aby měli krupicu pro jejich domašovské kláštec.

Dyž má dneska nekdo hercnu v goldně a sce nekemu helfnót tym, že mu nasype ňákó vatu, nemusí házet čekanku na mnichále, až mu hodíjó buchec na futra. Dneska to de sfachčit Dé-em-eskó v mobilfóně nebo třeba faktůró. Pokrok valí švuňkem, vo tym žádná, ale dyž frčí vo vytasení šrajtofle a cálování, bévá to věčinó ve šeckéch časůfkách na jedno brdo.

Vo tym by mohli hantýrovat mnicháli z klášteca u Dominikánskéch. Semo tamo, dyž měli v kase kulovku, museli vodšmyrglovat z klášteca a somrovat vo helfku. No šontačka, vo kerý vám scu hodit hantec, byla komplet v ponoru. Mnicháli rajzovali nekolik dňů, ale na korbě káry měli furt kulovku. Kočíboj házel imrvére můru a módrový hajtře se už fest motaly vanilky. Na ucasnovaný kořeně byla echt chmurková čučka. Sajtna, kerý mázli somr vo ňáký ká, na ně házela kakáč a to aji dyž jim vařili do ovaru bubustorky, že dyž nevysolijó krópy, povalijó do pekliska. Nikdo jim ani nescel máznót zvadlo na kér, kde by si mohli v betli natahnót bolavý kopyta, a tak házeli fifanó pod širákem.

Dyž už byli tak uondaní, že jim habrůvky valily šédrem, hókli si, že nahodijó azimut domašov s nepořízenó. Sceli byt curyk ve Štatlu co nédřív, ale jak dyby zakopli vo bludné gryml. Štreka zmizla pali, všade hvozd řácký hustoty a zoncna valila fofrem za bergle. Feló jim z káry ešče ulítlo vyklechtaný kolco a museli temu ufachčit servisku. Čaplo to ale samo litr ňákó časůfku a dyž finišovali, raky házely skorem půlnoc.

V tym jeden z tych mnichálů zblikl neco fest čudnýho. Ňákó lichtnu. Prubl ju čapnót do klepeta, ale ta mu vysadila řáckó žhavku a zmizla pali. "Borci, hoďte voko, tam!" hókl do placu druhé mnichál fest na haluzi. Všici vypleščili augle jaxsviňa, páč štykl štreky vod nich byl vypláclé láčové haus. Dlóhá lajna vošajněnéch fenstrů čenžla nacht na deň. Byl to ňáké kláštec, keré hókal pane tutově zazobném křížatém borcům. Než se byli štond zretýrovat, vodšpérovali se futra a k mnichálům naklapala sajtna betálně vohákléch pasrů, kerý jim házeli zvadlo na gábl a ešče u teho zdvořile vohli cemr. Ufachčili pro naše dominikánce špicovó slopačku, ponky byly nafólovaný chálkó, jak dyby byli samotní kingáli. Dyž měli mnicháli nagáblovaný bendža až po dekl a rychtovali se valit do regála, čapli vod tech křížatéch jako prezent šochtlu nafólovanó goldnó a brilošama za dlóhý love pro jejich kláštec. Potym vodšontali každé na sólovku na cimru s láčovó měkóčkó betló jak z merchny.

Dyž ale morgen vodšpérovali auglrolety měli budky komplet v emigraci. Házeli leháro ve křu na palóku, hadry zmuchlaný a zapiplaný vod blata a štýlka dolámaný z gróňačky na hródě. Házeli těžkó diviznu, kde je ten láčové haus, ale zgómli kulový. Štígrem jim zvostala šochtla s krupicó, tak ju pila švihli na korbu a fofrem praskali do dža.

Na domašově ve Štatlu nad jejich storkó opat enem krótil gebeňó. Vařil budku nad tym, že se borci nekde fest kósli a só zralý na šaškec. Ale co s tó šochtló? "Že by mě přecik enem nepucovali?" Vodšpérujte ju, hodíme voko do vnitřka!" mázl befel. Mnicháli enem šópali pedama, páč měli fedry, že tam budó enem grymle a že s nima nekdo betálně vydrbal. Opat hodil dovnitřka voko jako prvé v lajně a málem z teho valil do vévrtky. Tolik krupice do kopy ešče nikdá nezblikl. Ve finálce za ty dublony zacálovali móglovačku dvóch věžisek na jejich kláštecu a ešče hafo zbylo do foroty. Mnicháli na tuty v tym valdecu natrefili na časůfkové curykvergl, nic inčího ta lichtna byt nemohla. Vodlifrovala je do inčího kilojáru, kdy si ešče lojtna byla štond helfnót bez teho, aby jela křivý serpentýny.

Dyby sem na tu lichtnu natrefil já, štatlařské dračmen, nechal bysem se vodlifrovat do časůfky, dyž sem béval ešče jungšál. To bévaly goldnový dračmenský járy a lojtna, kerá jela podělávky, z nás měla řácký peří.