Bubákové kulec z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Hafo oltovéch merchen by mohl špléchnót do placu kartuziánské kláštec v Kénigu. Při jedný z nich aji mně, gerojskýmu krokóšovi z rathausu, hrne husina po mým dračmenským krupónu.

Kartuziánští mnicháli vegetili v echt přísnéch glajzách. Byli komplet vodšmiknutí vod vokolního vegetu normiš lidí, enem vo vasru a brzdě, každé na sólovku zamachlované na cimře bez fenstru. Měli vysazenó červenó kartu na hantec a vařit budku směli enem vo smrti a vegetu potym, co pro ně doklape zubatá. Dyž se přecik enem jednó za uherák doholpeca scukli, házeli si zdarvicu hláškó: Memento moti! - Pamatovák na zubató!

V kláštecu bylo hafo unrhródovéch tajduf chodbisek, ale dneska už só zasypaný. Jedna z nich ale tehdá hrnula až na Špilas. A ausgerechnet tótok chodbó smykoval jeden z tech mnichálů s bonz brífem, že švéďáli dovalili ke Štatlu a ubóchli si v Kénigu lágr.

Švěďáli samo litr na silu vtrukli aji do klášteca, páč začuli storky vo tajduf chodbiskách a naškudlený goldně.

Jednó večír, dyž vojcli slopali jak holendři a už byli fest kóslí, vygómali, že povalijó dolajn do sklepisek hodit čučku po tý řácký krupici. Žádnó goldnu ale nebyli štond vyšťórat, zblikli enem mnichálské krchov. Šlohli z tama lebeně zagrebléch mnichálů a vodlifrovali je z čuriny horajn na cimru. Ve vylitéch glocnách moc fištróna nenandeš. Jeden z vojclů strhl z vandny krojc a naklapal k lebeňám. Všici lapli těžké lochec a začli s tema budkama špílčit na hródě kulec. Lebeně byly kóle a krojc tágo. Celé nacht prokalili a fachčili si čurinu z cajků, kerý só pro normiš lidi těžká levandula. Zalomili to teprv morgen, tým pádem nebyli štond začut, jak ze zašpérovaný cimry každé mnichál vaří zdravicu, keró ty pakiny prokleli. Memento mori!

Švéďálské batalijón tehdá musel vzít ze Štatlu kramle se sklopenó budkó, páč ho nebyli štond dobóchat. Vodfókl si celé Štatl aji mnicháli z klášteca. Jak hrnula časůfka, natahli brka aji ti vojcli, keří ten pasové nacht špílčili ten róhačské kulec. Memento mori! Enže šecka tatok levota zvostala trčet nekde v luftě. Ve finálce kajzr Pepa dvojka kláštecu vysadil stopku, mnicháli museli zbalit kramle a valit pali. Ale jeden nacht v járu - v deň výročí švéďálský slopačky, je v kláštecu zaséc mecheche. Ať vám v glocně ani neblikne gómka, valit tam hodit čučku! Ani já bysem svůj tuhé darčmenské krupón neriskl.

Svůj duchálské scuk tadyk majó kosťáli zagrebléch švéďálskéch vojclů. Se svéma vlastníma budkama musijó celé nacht špílčit ten strašlivé kulec. Memento mori! Asik každé z nás by si měl tutok zdravicu nabušit do řepy a fachčit enem to, co néni podělávka, aby to jako flastr nemusel fachčit aji potym, co ho čapne za flígr zubatá.