Bódové vélet

Jak už to bévá, čapli sme ve finišu devátýho járu v bódě vopušták na finišové vélet.

Učitelský naše ména gómali hóknót už aji pozpátku, dyby ste je ve dvě hoďky morgen vylifrovali z betle. Všici do holpeca vařili těšany, až budem z bódy pali. A to byla ta pasovka. Zehnat nekeho k našemu tříďasovi, aby na nás hormónama nevybóřený pobóchance nebyl enem na sólovku, byl těžké levingr.

No, dyž už sme gómali, že se ten vélet nezfachčí, prubli sme nasolit extra krupicu učitelskýmu na dějepisný války. Ten shrábl rantále a čenžl vékendové léboš za to, dyž ešče hodíme slibotechnu, že budem aspoň na jedný hoďce dějáku mět mordu zamachlovanó, budem dávat majzla co hantýruje a šrajbčit si šecko do zešita.

Ve finálce dovalil deň našeho vodjezdu. Scuk byl na Roli a celá sajtna sme se nalifrovali do cuku, kerym sme měli smykovat azimut vélet. Asik za hoďku a půl v do mrtě nafólovanym vagóně sme se dokodrcali na tympl a vydrápali se z cuku aus na frešné luft. "Nastražte ovar! Povalíme v klídesu po dvojicách, nescu zbliknót žádný voltry. Máme to šórem ešče čítám deset kilců, bude to betyš prohazuňk. Hažte voko po červený značce!" hókl nám tříďas a my sme jak sajtna poslušnéch békaček klapali podlevá teho befelu.

Štreka k valdecu valila asik štyry kilce po rozhajcovanym tratecu a třídní štengrbacili začli bét trochec nakrklí. "Tříďasu, nemužem valit trochec věčím švuňkem, ta hicna je těžká pasovka!" házel můru kema Prokeš. "Mužeš valit napřed, esik sceš, my rači poklapem pomaly, aby z teho hajcu nekeho nejeblo," hlásil tříďas a gómal tym sebe a svyho učitelskýho kemu. "Hoďte na nás čekanku ve stínu u valdeca, až zbliknete tu červenó značku."

Míša Prokeš teda zavařil befel svý sajtně, ve kerý sem nemohl chybět a razili sme večím švuňkem. Za chvilec sme sajtnu s tříďasem nebyli štond zbliknót.

Po štvrť hoďce sme sebó buchli komplet zpocení do stína baumálu, na kerym byla načmáraná červená značka, a házeli sme čekanku na zbytek sajtny. No, zblikli sme naše dva učitelský s rudó štrycló, jak klapó protivá nám a funijó jak šnelcuk. Hodili sicnu vedlevá nás a chlematali vasrovicu, aby zachléstli tekutym módrem suchó krkovicu. Hodil sem hapták a mázl jim dotazník, esik zaséc můžem klapat napřed, páč sme se už zretýrovali do cajku. Do kempa to bylo slabéch šest kilců štreky valdnó.

Tříďas si vosušil do šnuptychla zpocenó budku a hodil na mě čuz přes vorosený čočmeny. "Asik jo, tak valte, dyž scete. My si ešče chvilec máznem vofrk. Je mě z teho hicu trochec šófl, tak ať mně nerupne hercna." Špiznul sem se na tříďasovi kristusky, kerý měl na čapách, a hodil sem těžké lochec. Fakt betyš šneky na takó štreku přes valdec. Učitelské dějáku na tym nebyl vo moc lepčéš. Slopal luft jak vorosené škopek a budkó mu valila gómka, kolik kilců má ešče štreka před nama. "Tak mi teda klapem, paňčeli, furt po červené a hodíme na vás čekanku v tym kempisku."

Štreka byla láčová, hókali sme si lochecový storky a fóry nebo sme zonkčili na klofnu. Po slabéch dvóch hoďkách sme začuli ovarama ňáké šrumec. "Špica, sme na fleku!" hodil sem radovanec.

Čapli sme ale ze startu těžký překvápko, páč dyž sme vtrukli do kempu, naklapal protivá nám fest nakrklé tříďas, keré na nás už z dálky bóřil a mával u teho klepetama jak na prvýho mája. "No, kde ste kurňa? Sme měli fedry jaxsviňa, že ste se nekam zdéchli! My sme štígrem čapli bus, keré nás vyhodil enem štykl štreky vocaď." "A dyž sme zgómli, že tadyk néste, Jarin (učitelské dějáku) valil curyk na tympl, kde sme vás zblikli naposleď." "A proč neklapal tótok štrekó po červené protivá nám, aby sme se zčuchli v půli štreky?" nahodil sem přemysla.

Tříďas chvilec vařil budku a hlásí: "Juro, nebyť chytré nebo ti ešče vysadím bubeníka za blbý žgryndy a čapneš dvojáka z mravů!"

Buchl nám befel, ať si valíme šópót cajky do bódy a nelezem mu zbytek dňa na augle. Ešče sme zblikli, jak klape skrzevá celé kemp, páč nebyl štond chytnót signál na mobilfóně, aby hodil voláre učitelskýmu dějáku, že sme v cajku, aby náhodó nezbuntoval filcky na celomoravskó pátračku.

No, trvalo ešče dobrý tři hoďky, než ten pechfógl dovalil curyk. Byl z teho zralé na šaškec a hodil se trochec do klídesu až potym, co mu fýra kempu vysadil helfku dvóma štampeckama slivovice na pochrómaný nerviska.

Vélet byl ináč betyš a dyž se do holpeca zčuchnem na ňáký slezině, dycky vo tym v lochecu hantýrujem. Dyž se totiž s nama učitelský na tajnačku picli, byla to betálná čurina, keró sme s nima v bódě nebyli štond nikdá prodéchat.