Augla za voko, kelčák za réč z bichle Vyprávění brněnského draka vod Jaroslava Štěpaníka

Jak se tentok štengrbacil voctl v našem štatlu dodneška negómu. Čundrák vodněkaď z gébiša, vychrtlé džery s bystréma auglama, voháklé v láčovéch hadrách jak na gólovačku, ale ve šrajtofli byl komplet švorcové. Jak to fachčil, že z ňé byli šecky havaje tak na haluzi, sem nikdá nezgóml. Hókal si Víťa Šolců a jeho méno mě hnedka ze startu, dyž sem ho začul, štengrovalo v řepě.

Hodil sicnu do nélepčí reštyky, keró zblikl, a za chvilec házel hantec z nekým, kdo byl štond za ňé zalepit cech. Natrefil tam na kvasnicářa Matěja, keré slopal u ponku na sólovku, páč byl v ponoru z teho, že bejkři vod ňé nescó kaufnót droždí. Šolc mu začl scat na vanilky a mázl mu slibotechnu, že to s nima ňák dohóká. Jak to ufachčil, to nemám tušimice. Pré ale za nima doklapal s naditó šrajtofló a zazonkčil jim: "Pec nám žuchla, pec nám žuchla, kdo ju kurňa zmógluje..." A potym pré špléchl do placu: "Hážu zichr, že vám pec nikdá nežuchne, dyž budete kaufčit droždí vod Matěja!"

Vod tý časůfky měl Matěj hafo kšeftů a Šolc mezitym házel mlsnó čučku po jeho céři Adličce. No, a že bylo na co valit augle. Koc měla ranu jak z talošskýho magazína, přitem skromná jaxsviňa a ešče k temu byla furt ešče nevodspodněná. Negaflo to dlóhó časůfku a Šolc mázl Matějovi somr vo její plótvu. Kvasnicář mu to vodkéval, páč nekóřil žádnó křivárňu, ale Adlička z teho radostovice vůbec nevařila. "Vo lověně zatym nic negómu a do vás zabóchlá nésu!" "To bude v cajku, kocóre," hókl jí Šulc a vysadil jí lóbanec, až jí přes cemr hrnula husina.

Nedlóho po grilce začl hókat Šolcovi pane aji kvelb z droždím, páč Matěj natahl brka. Nikdo nevařil diviznu, páč už měl hafo járů na tachecu. Ale pár metrů potym sfachčili šlusovó mávačku aji Adličce. Vovdovělé konópek békal na plný kyble, až všeckém tuhla krív v žilách.

Negaflo to dlóhó časůfku a štelovala se novodur grilka s koc Kunkó. "Budu do tebe zabóchlé, dokáď nám na to zubatá nehodí stopku." Kunka valila tlačit mraky do roka a do dňa a Šolc békal po celym Štatlu, jaká je to pasovka, a všici gómali, že si z teho na tuty hodí mašlu. Névečí fedry vo ňé měla havaj Majdaléna. Špicové filáč a ešče k temu fest zazobaná. Šolna na gólku jí padla betálně. Feló ale zakukala zrovna, dyž tlačila datla. Na funuse hantýroval Šolc, že je komplet v ponoru a ať ho rovnó šopnó do dubovýho spacáka za ňó. Ve finálce mu vysadila helfku koňadra Jenovéfa. Tatok kobery měla ale fest tuhé kořínek, páč valila pod drn až tři járy po gólce. Šolc si potym narazil Eufrozinu. Bioraky jí už švuňkem cingaly, tak na grilku pila kévla, páč scela mět fofrem vodlitky, ale všici už gómem, jak to asik mohlo dopadnót.

Normiš dračmen by hókl, že po šeckéch pasovkách se kocandy budó mordýřovi Šulcovi vyhébat voblókem. No, kulový. Štatlařský koc z teho byly komplet na haluzi a jedna za druhó temu sígrovi kévaly na šmajchl. Dyž měl Šulc na tachecu pade jařin, zagreboval mu do sňa už dobré tucet stařek. To by tuty bylo na cunt do gynesovky, ale tó dobó ten džery Gynés ešče nekóřil, že tym bude jednó slavné. Po poslední šlusový mávačce byl Víťa Šolců hafo dlóho zašpérované na domašově a nevytahl z tama ani hébl. Štatlem valily storky, že mu z teho ruplo v budce, zadrhla se mu pikola nebo se hompe za krkovicu na špagyšu.

Za ňákó časůfku ho ale všici zblikli, jak šontá po Štatlu. Byl láčově voháklé s kvítkem v klepetu. Néprv si nechal u chlupodravca vyladit frizůru a potym mu mázl somr vo plótvu jeho céry.

Anička byla betálné kocór a v budce byla taky fest nabušená. Tym pádem kóřila, že tentok pasr je křivé jak věžisko na rathausu. Grilovačka to byla řácká, páč Šolc měl naškudlený hafo krupice. Haldamáš hrnul aji po gólce, slopačky nebraly finiša. Jeho novodur stařka kólčila se snobálama, vojclama aji z fetošama, bylo jí to egál. Bigboš, bugr zkárovanéch borců a šmajchlovačky ste mohli začut po celym štatlu. Šolc skésl na domašově imrvére na sólovku a byl fest v ponoru, páč taký podělávky na ňé ešče žádná koc neuvařila. Házel jí somry, vařil můru, ale ona se temu enem lochčila. No, vyhnat aus je nemohl, páč skoro šecku goldnu při tý gólovačce přeškrábl na ňu. Bóřky mezi nima byly čím dál věčí, až při jednym řáckým hašte Šolcovi rupla hercna, mázl sebó do vévrtky a natahl ráfky. Jeho stařka mu v klídesu zamačkla augle, hodila votočku a sfachčila navrátila na slopačku za hostama na druhý cimře jejich kéru. "Nesceš si zakólčit, konópku?" hodila kótky do rohlíka na jungšálovýho oficíra, kerýmu se z ní fest špónovaly džanky.

Dysik v oltovéch jařinách na mě prubla tytok války jedna krokodýlica. A dneska tadyk visím v řeťazách ve fórhózu.